Fluorid hlinitý

Fluorid hlinitý (chemický vzorec AlF3) je anorganická sloučenina primárně používaná ve výrobě hliníku. Může být připraven synteticky, ale vyskytuje se i v přírodě.

Fluorid hlinitý

3D model polyedru

vzorec

3D model

Obecné
Systematický název Fluorid hlinitý
Trifluoralan
Anglický název Aluminium fluoride
Německý název Aluminiumfluorid
Sumární vzorec AlF3
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS 7784-18-1
32287-65-3 (monohydrát)
15098-87-0 (trihydrát)
PubChem 2124
ChEBI 49464
Číslo RTECS BD0725000
Vlastnosti
Molární hmotnost 83,976 7 g/mol
101,022 g/mol (monohydrát)
138,023 g/mol (trihydrát)
Teplota sublimace 1 280 °C
Hustota 3,07 g/cm³ (0 °C)
Rozpustnost ve vodě 0,13 g/100 g (0 °C)
0,28 g/100 g (10 °C)
0,50 g/100 g (25 °C)
0,69 g/100 g (50 °C)
0,98 g/100 g (75 °C)
1,67 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztoky fluoridů
kapalný fluorovodík
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Hrana krystalové mřížky a= 492 pm
c= 625 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 510 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −164,3 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub 3 240 J/g
Standardní molární entropie S° 66,48 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −1 431 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,894 J K−1 g−1
Bezpečnost

GHS06

GHS07

GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R22, R36/37/38
S-věty S26
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt a výroba

Nejvíce používaný postup pro výrobu fluoridu hlinitého reakcí oxidu hlinitého Al2O3 a kyselinou hexafluorokřemičitou H2SiF6:

H2SiF6 + Al2O3 → 2 AlF3 + SiO2 + H2O

Druhý způsob je pomocí tepelného rozkladu hexafluorohlinitanu ammoného (NH4)3AlF6. Menší množství je také možné připravit pomocí reakce hydroxidu hlinitého Al(OH)3 (popř. samotného hliníku) s kyselinou fluorovodíkovou HF.

Trihydrát fluoridu hlinitého se nachází v přírodě jako vzácný minerál rosenbergit.

Využití

Fluorid hlinitý je důležité aditivum při výrobě hliníku pomocí elektrolýzy. Společně s kryolitem snižují bod tání pod 1 000 °C a zvyšují vodivost elektrolytu.

Mimo jiné je využívaný (společně s fluoridem zirkoničitým ZrF4) pro výrobu fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken.

Využívá se k zabránění kvašení.

Zdravotní rizika

Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení a průjem. Při požití většího množství i křeče.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium fluoride na anglické Wikipedii.

  1. Aluminum fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.