Filipovský zázrak

Filipovský zázrak je označení pro mariánské zjevení, které je datováno na 4. hodinu ranní v noci ze 12. ledna na 13. ledna 1866 v domě čp. 63,[1] ve vesnici Filipov ve Šluknovském výběžku, při němž se uzdravila Magdalena Kadeová (něm. Maria Magdalena Kade). Na místě zjevení byla postavena v letech 1873–1885 bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů, která se stala významným poutním místem litoměřické diecéze. Ve 30. letech 20. století patřilo toto místo mezi nejnavštěvovanější poutní místa střední Evropy[2] a bylo mu přezdíváno „Lourdy severních Čech“.[3] Také na počátku 21. století v místě probíhá rozsáhlá poutní aktivita.

Dobový obrázek

Situace před událostí

Filipov byl původně bezvýznamnou vesničkou, ležící těsně při státní hranici se Saskem. Zde žila mladá tkadlena Magdalena Kadeová (5. června 1835 Filipov[4] – 10. prosince 1905 tamtéž[5]), která byla od svých 19 let těžce nemocná. Byl jí tehdejšími metodami diagnostikován zápal plic a pohrudnice, zánět mozkových blan, k nimž se přidala častá křečová onemocnění spojená s těžkými křečovými záchvaty. Během deseti let se její zdravotní stav zhoršil natolik, že od podzimu 1864 byla trvale připoutána na lůžko. Na počátku roku 1865 se objevily silné bolesti na prsou a velké hnisavé puchýře, které se brzy rozšířily po celém těle a vytvořily velké vředy. Ošetřující lékaři Görlich z Gersdorfu a Ulbrich z Jiříkova konstatovali, že stav nemocné je nevyléčitelný.[6]

Nemocná velmi trpěla[7] a onemocnění vyžadovalo časté převazy. Přesto snášela nesnesitelné bolesti trpělivě. Dne 21. prosince 1865 přijala od kaplana Františka Storcha z Jiříkova svátost pomazání nemocných.[8]

Magdalena Kadeová na litografii z období kolem roku 1870

Zjevení

V noci z 12. na 13. ledna 1866 uzřela nemocná u svého lůžka velkou ženskou postavu v zářícím bílém plášti s korunkou na hlavě. Silně nábožensky založená Madgalena, která byla velkou ctitelkou Panny Marie, byla zjevením oslovena: něm. „Mein Kind, von jetzt an heilt’s“ („Mé dítě, od nynějška budeš zdráva“, nebo „Mé dítě, od teď se to bude hojit“[6]). Ráno po tomto zjevení Magdalena Kadeová vstala zcela zdráva, a mohla dokonce opět začít pracovat.[7]

Po zjevení

Bezprostřední události

Zpráva o zázračném uzdravení a zjevení Panny Marie se brzy rozšířila nejen v obci, ale i v celém okolí. K malé chaloupce, kde došlo ke zjevení, začaly putovat velké zástupy lidí. Lékaři v té době nebyli schopni podat žádné uspokojivé vysvětlení okamžitého uzdravení. Velmi rychle se zpráva o filipovském zázraku dostala i do soudobého tisku.[7]

Komise

Duchovní v Jiříkově se k záležitosti chovali velmi zdrženlivě a podali o celém případu litoměřickému biskupovi, do jehož diecéze Filipov náleží, podrobnou písemnou zprávu. I když tato relace nebyla určena pro veřejnost, pronikla mimo církevní prostředí a brzy byla rozšířena v padesátitisícovém nákladu. Jiříkovská farní správa 2. února 1866 vyzvala veřejnost, aby vyčkala rozhodnutí církevní vyšetřovací komise.

Církevním vyšetřováním byl pověřen litoměřický kanovník dr. Jan Nepomuk Řehák, který stanul v čele komise, která zasedala ve dnech 7. až 14. března 1866. Členy komise byli zvoleni starosta a šest městských radních z Jiříkova. Vyšetřování trvalo osm dnů.

Komisi byla předložena lékařská zpráva o uzdravení Magdaleny Kadeové a ona sama podala pod přísahou výpověď. Komise navštívila i domek ve Filipově. Na závěr bylo vše sepsáno a církevní komise nezakazovala ani nedala pokyn k omezení poutí do Filipova. Když litoměřický biskup Augustin Pavel Wahala pobýval při příležitosti I. vatikánského koncilu v Římě, seznámil osobně papeže Pia IX. s celým filipovským případem.

Mezitím stále stoupala návštěvnost domku, v němž se Panna Maria zjevila. Bylo proto upraveno jeho okolí. Stůl v místnosti, kde se odehrálo zjevení, byl upraven na oltář. Před ním hořely svíce a konaly se modlitby.[7] V tomto období se zde již udála řada vyslyšení proseb i těžko vysvětlitelných uzdravení považovaných za zázrak.[9] V roce 1866 byl dán i první podnět ke stavbě votivní kaple.[7]

Při prvním výročí

V den prvního výročí zjevení se zde konala lidová pouť spojená s vzýváním Panny Marie, Pomocnice křesťanů. Účastnilo se jí kolem 10 000 osob a jiříkovský kaplan František Storch měl zde první kázání. Storch († 11. srpna 1901) se také zasloužil i o zřízení filipovského kostela. Roku 1866 získal domek Magdaleny Kadeové a ještě ten rok se na místo začal svážet stavební materiál. Při tomto prvním výročí se událo nové zázračné uzdravení.[7] Stalo se tak 8. ledna 1867, když se na témže místě jako Magdalena Kadeová zázračně uzdravila chromá Magdalena Langhansová, kterou do domku přivezli na žebřiňáku a která odešla po vlastních nohou.[10] Zajímavostí je přitom i to, že tento zázrak byl vcelku rychle potvrzen Svatým stolcem.

Bazilika minor Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově

Kaple a kostel na místě zjevení

Nejdříve byla vyměněna již zchátralá podlaha domku a na místě, kde se Panna Maria zjevila, byla osazena mramorová deska s nápisem „Mé dítě, od nynějška budeš zdráva!“. Roku 1867 se o domek začaly starat dvě řeholnice „šedé sestry“, které sem přišly ze Slezska. Zprávy se šířily dále a darů na zřízení kostela přibývalo. Druhé výročí zjevení bylo zvláště slavnostně oslaveno a litoměřický biskup byl požádán o dovolení ke stavbě chrámu. Po splnění všech úředních předpisů byla stavba povolena. V květnu roku 1870 začaly první stavební práce. Dne 13. května byl vyklizen domek, který farnost odkoupila a s výjimkou místnosti, kde se uskutečnilo zjevení, bylo vše odstraněno. Na místě zjevení měl být postaven oltář. Stavby této první mariánské svatyně (kaple) zasvěcené Panně Marii Pomocné se s nadšením zúčastnili místní obyvatelé.[7] Základní kámen kostela byl položen 8. září 1870[11] v den, kdy církev slaví svátek Narození Panny Marie. U tomuto aktu bylo tehdy mnoho poutníků včetně alumnů z litoměřického semináře. Kaple byla po svém dokončení slavnostně vysvěcena 13. ledna 1873 v den 7. výročí zjevení. Tohoto vysvěcení se účastnilo mezi 18 tisíci až 20 tisíci věřících. Již v době svěcení kaple bylo však rozhodnuto postavit zde velký poutní mariánský kostel k jehož stavbě došlo v letech 1874-1885 podle plánů vídeňského architekta Franze Hutzlera. Kostel byl dobově vyzdoben z četných darů věřících a celá stavba byla pořízena nákladem 292 tisíc zlatých.

Filipovská pamětní kniha zaznamenávala řadu vyslyšení proseb věřících, včetně uzdravení nevyléčitelně nemocných. Magdalena Kadeová bydlela v době kdy se stavěl kostel v novém malém dřevěném domku, který byl poblíž kostela.

Dne 11. října 1885 byl kostel slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Emanuelem Schöbelem, který jej zasvětil Panně Marii Pomocnici křesťanů.[7]

Redemptoristé

Založení koleje

Již v roce 1879 byl dán kaplanem Strochem podnět ke stavbě budovy vhodné pro některý řeholní institut. Rozhodovalo se o tom, který by byl nejvhodnější. Biskup Schöbel již brzy po své konsekraci 10. června 1882 navštívil Filipov, aby si těsně před svou intronizací vyprosil ochranu Panny Marie k výkonu biskupského úřadu. Schöbel byl trvalým příznivcem tohoto poutního místa a za ochránce filipovské svatyně zvolil redemptoristy. Po jednání s tehdejším provinciálem P. Hamerlem a generálním představeným redemptoristů v Římě byl 24. května 1884 položen základní kámen ke stavbě filipovské redemptoristické koleje. Dne 5. září 1885 přišel do Filipova první redemptorista P. Anton Wiethe, který byl pak až do roku 1894 prvním představeným zdejší komunity redemptoristů ve Filipově.

Počet poutníků se stále zvyšoval, což si vyžádalo větší počet duchovních. V roce 1892 byla kolej rozšířena a v letech 1914-1915 k ní byl přistavěn další trakt. Redemptoristé zde konali velmi úspěšně exercicie pro všechny vrstvy obyvatelstva.[7]

Rozloučení s Magdalenou Kadeovou

Pro konání exercicií byla v letech 1892-1893 vedle kostela navíc postavena kaple sv. Františka a v původí kapli vysvětil 16. října 1896 biskup Schöbel nový oltář. Dne 10. prosince 1905 zemřela ve věku 70 let Magdalena Kadeová. O její pohřeb se postarala zdejší redemptoristická kolej, který jej pojal jako velký triumf mariánské oslavy. Tělo Magdaleny Kadeové bylo po bohoslužbách v kapli sv. Františka pohřbeno za velké účasti lidu 13. prosince 1905 do zvláštní hrobky na novém hřbitově v Jiříkově.[7]

Bazilika minor

Při 60. výročí zjevení Panny Marie, v roce 1926, byl filipovský kostel prohlášen papežem Piem XI. za baziliku minor.[2] Slavnosti vyvrcholily 12. září 1926 slavnostním korunováním sochy Panny Marie, které provedl litoměřický biskup Josef Gross a strahovský opat Metoděj Jan Zavoral. Filipovská socha Panny Marie však není v plném slova smyslu sochou milostnou, ale pouze sochou, která připomíná památnou noc zjevení Magdaleně Kadeové. Tato socha je 80 cm vysoká a Panna Maria je oblečena do běloskvoucí bohatě řasené řízy.[7]

Poutní aktivita

Již od počátku, krátce po zjevení, stoupal počet poutníků k filipovské Panně Marii. V roce 1886 zde bylo na 20 tisíc svatých přijímání a ve třicátých letech 20. století ročně průměrně okolo 85 tisíc. Když se celkový počet poutníků před začátkem II. světové války začal pohybovat okolo 100 tisíce a byl i překročen, stal se Filipov nejnavštěvovanějším mariánským poutním místem v litoměřické diecézi. Hlavní pouť se v místě v čas zjevení každoročně zde v noci z 12. na 13. ledna ve 4 hodiny ráno.[7]

Po skončení války byla vysídlena většina německy mluvících obyvatel Filipova a noví osadníci na tradici nenavázali. V redemptoristické koleji byl po roce 1950, kdy proběhla Akce K, zřízen domov důchodců. Komunistický režim se snažil zahrnout areál do přísně střeženého hraničního pásma, které do roku 1961 obklopovalo kvůli otevřenému Západnímu Berlínu i hranici s tehdejší NDR. Chátrající bazilika byla opravena až koncem 70. let 20. století, o což se zasloužil velkou měrou místní duchovní správce Zdeněk Maryška. Tradice poutí nebyla sice nikdy zcela přerušena (přicházeli česky, německy i lužickosrbsky mluvící poutníci), nicméně v komunistické totalitě byla utlumena a začala se postupně obnovovat až po roce 1990. Následně po noční pouti (z 12. na 13. ledna) od 14. do 20. ledna probíhá tzv. oktáv zjevení. Také v průběhu roku se zde konají česko-německé mše svaté a varhanní koncerty.[12]

Odkazy

Reference
  1. České Švýcarsko, kostel Panny Marie Pomocné. www.ceskesvycarsko.cz [online]. [cit. 2011-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-10.
  2. Archivovaná kopie. cz.poutni-mista-sluknovsko.cz [online]. [cit. 2011-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-03.
  3. http://rumburk.farnost.cz/farnost/filipov/bazilika.php/
  4. Matriční záznam o narození a křtu.
  5. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu.
  6. Jan Baxant ve Filipově[nedostupný zdroj]
  7. MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 254-256
  8. http://rumburk.farnost.cz/farnost/filipov/bazilika.php/
  9. SEIBOLD CSSR., G. Philippsdorf-Geschichte eines marianischen Wallfahrtortes. Filipov: [s.n.], 1939. (němčina)
  10. Archivovaná kopie. www.jirikov.info [online]. [cit. 2011-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-25.
  11. http://muzeumjirikov.wz.cz/
  12. Noc kostelů 29.05.15. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2015. 82 s. Noc kostelů Dostupné online. Kapitola Jiříkov-Filipov, bazilika minor Panny Marie Pomocnice křesťanů, s. 29.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.