Filip Belgický (1837–1905)

14. prosince 1840 dostal titul hrabě Flanderský. V roce 1869 se stal následníkem belgického trůnu, když jediný syn jeho staršího bratra Leopolda II. ve svých deseti letech zemřel. Protože však byl Filip hluchý, vzdal se svých následnických práv ve prospěch svého staršího syna Baudouina. Po jeho předčasné smrti v roce 1891 přešlo následnictví trůnu na Filipova mladšího syna Alberta, který se po Filipově smrti stal belgickým králem.

V roce 1862 byla Filipovi nabídnuta řecká koruna; Filip odmítl ze stejných důvodů, z jakých se vzdal svých práv na belgický trůn. Podobně i v roce 1866, po abdikaci Alexandra Ioana Cuzy (rumunského knížete), odmítl nabídku stát se novým rumunským panovníkem. Tím se poté stal jeho švagr Karel.

Philip zemřel v Bruselu v roce 1905 a byl pohřben v kryptě kaple laekenského paláce. Jeho syn – princ Albert se stal králem Belgičanů v roce 1909 jako Albert I.

25. dubna 1867 si v Berlíně, vzal za ženu Marii Luisu Alexandru Hohenzollernskou (1845–1912), dceru knížete Karla Antonína Hohenzollernského. Pár měl pět dětí:

• Baudouin (1869–1891)
• Henrietta (1870–1948)
• Josefína Marie (1870–1871)
• Josefína Karolína (1872–1958)
• Albert I. (1875–1934)

• 24. březen 1837 – 16. prosinec 1840: Jeho královská výsost Princ Filip Belgický
• 16. prosinec 1840 – 17. listopad 1905: Jeho královská výsost Princ Filip Belgický, hrabě flanderský[1]