Filarete

Papež Evžen IV. Filareta pověřil vytvořením bronzové hlavní brány původní Svatopetrské basiliky v Římě, která byla dokončena v roce 1445.[3] Výroba brány trvala 12 let a i když byla vytvořena během renesance, vykazuje byzantské vlivy a středověká charakter. Někteří kritici poukazují na to, že dveře nabízejí pohled do Filaretovy mysli, "středověce složité a plní vzrušujících, ale ne zcela asimilovaných klasických nauk".[4]

Milán

Filarete: Sforzinda

V Miláně Filarete postavil Ospedale Maggiore (asi 1456) špitál racionálně plánovaný na půdorysu kříže ve čtverci, s nemocničním kostelem ve středu. Některé z dochovaných úseků mnohokrát přestavěné budovy ukazují gotický detail řemeslných tradic milánského quattrocenta v rozporu s Filaretovým návrhme all'antica neboli "podle antiky".[5] Filarete také pracoval na hradě Castello Sforzesco a na milánské katedrále.

Filarete dokončil svou významnou knihu o architektuře někdy kolem roku 1464,kdy o ní hovořil jako o své Libro architettonico (Architektonické knize). Ani on, ani jeho bezprostřední současníci ji nikdy nenazývali Trattato (Pojednání), ačkoli se tak dnes nazývá. Libro architettonico, která obsahuje dvacet pět částí, byla během renesance poměrně široce rozšířena v rukopisné podobě. Nejznámější a nejzachovalejší je bohatě ilustrovaný rukopis známý jako Codex Magliabechiano (pravděpodobně byl vypracován kolem r. 1465; nyní je v archivu Biblioteca Nazionale Centrale di Firenze). Skutečnost, že Codex Magliabechiano je věnován Pierovi de' Medici a byl zachován ve Florencii, naznačuje, že Filarete byl ve své rodné Florencii ctěn přes jeho věrnost Milánu. Kniha, která je psána jako fiktivní vyprávění, se skládá převážně z detailních popisů technických aspektů architektury (např. místo a výběr materiálu, výkres, stavební metody, a tak dále) a stálé polemiky proti gotice v severní Itálii, kterou Filarete nazývá "barbarský moderní styl." Filarete místo ní prosazuje použití klasických římských modelů.

Nejslavnější částí jeho knihy je plán Sforzindy, ideálního města pojmenovaného po Francescu Sforzovi, vévodovi z Milána. I když Sforzinda nebyla nikdy postavena, některé aspekty jeho návrhu jsou popsány velmi podrobně. Základní uspořádání města je osmicípá hvězda, vytvořená překrytím dvou čtverců tak, aby všechny rohy byly stejně vzdálené. Tento tvar je pak vepsán do ideálního kruhového vodního příkopu. Půdorys města pravděpodobně ukazuje Filaretův zájem o magii a astrologii.[6] V souladu s dobovou představou o magické moci geometrie a zásadním významu astrologie, Filarete poskytuje, kromě praktických rad o materiálech, stavbě a opevnění, poznámky o tom, jak usmířit nebeské harmonie se Sforzindou. Jeho architektonické výkresy a ještě více jeho alegorické kresby na okrajích rukopisu Codex Magliabechianus - jako je alegorie ctnosti a alegorie rozumu a vůle - Filarete ukazuje pozoruhodnou znalost klasických zdrojů. Možná je znal také díky radám jeho přítela Francesca Filelfa da Tolentina, hlavního humanisty na dvoře v Miláně.[7]

Plán Sforzindy byl navržen tak, že každý z vnějších bodů hvězdy tvořila věž, zatímco vnitřní úhly obsahovaly brány. Každá z bran byla vyústěním radiální ulice procházející přes tržiště specializované na určité zboží. Všechny cesty se nakonec sbíhají na velkém náměstí v centru města. Město mělo tři náměstí – jedno pro knížecí palác, jedno pro katedrálu a jedno pro hlavní tržiště. Protože renesance se hodně zabývala myšlenkou městských průplavů, ve Filaretově Sforzindě měla každá druhá ulice kanál pro nákladní dopravu.[8] Systém kanálů byl také spojen s řekou, a tedy vnějším světem pro dovoz a vývoz zboží. Město také obsahovalo mnoho budov, včetně farností a oddělených škol pro chlapce a dívky. Příkladem budovy, která se objevuje v pojednání, je Dům Neřesti a Ctnosti, desetipodlažní stavba s nevěstincem dole a učenou akademií na vyšších podlažích. Filarete se hodně zabýval zastoupením neřestí a ctností a je možné, že jeho radiální návrh města byl inspirován Augustinovým Pozemským městem, jehož kruhový tvar byl rozdělen do sekcí, z nichž každá měla své vlastní neřesti a ctnosti.[9]

Návrh Sforzindy může být zčásti přímou reakcí na italská města z doby středověku, neplánováně rostoucí, což znamenalo, že mohlo být těžké se v nich orientovat.[10] Renesanční humanistický zájem o klasické texty také mohl podpořit zájem o geometrii městského půdorysu, například v Platónově popisu Atlantidy. Filaretův ideální plán měl odrážet společnost – ideální město mělo být  obrazem ideální společnosti, což je myšlenka typická pro humanistické názory převládající během vrcholné renesance.[11] Renesanční ideální město vyjadřuje svou organizací centralizovanou moc panovníka, což těsně navazuje na Dantův názor, že lidem rasa je nejlépe pod monarchou.[12] Lze tedy argumentoval, že forma tohoto ideálního renesančního města vznikla z napětí mezi vnímanou potřebu centralizované moci a možností vzniku tyranie.