Lorenzo Ghiberti
Lorenzo Ghiberti (1378 Florencie - 1. prosince 1455 Florencie) se narodil jako Lorenzo di Bartolo. Původně se vyučil zlatníkem a tato jeho dovednost, zručnost a technika velmi ovlivnila jeho budoucí sochařskou tvorbu italského renesančního sochaře. Ghiberti zpočátku pracoval pod vlivem gotických vzorů, ale postupně se stal významným renesančním sochařem. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky a lineární perspektivou.
| Lorenzo Ghiberti | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1378 Florencie |
| Úmrtí | 1. prosince 1455 (ve věku 76–77 let) Florencie |
| Místo pohřbení | Santa Croce |
| Povolání | sochař, architekt, malíř a spisovatel |
| Děti | Vittorio Ghiberti |
| Příbuzní | Bonaccorso Ghiberti (synovec)[1] |
| Významná díla | Porta del Paradiso Arca dei Tre Martiri |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho nejznámějším dílem jsou bronzové monumentální dveře do Křtitelnice Svatého Jana Křtitele ve Florencii, na kterých začal pracovat v roce 1403 a dokončil je v roce 1424. Jsou složené z osmadvaceti panelů, na kterých je vyobrazen Kristův životní příběh z Nového zákona. Výzdoba těchto dveří je považována za počátek renesance.
Lorenzo Ghiberti byl jedním z prvních sběratelů antického umění a jedním z prvních teoretiků rané renesance. Jako první autor popsal dějiny umění od antiky až po svůj životopis ve třech knihách nazvaných Záznamy.
Dílo
Ghiberti přivedl lineární gotické vzory do nového rozměru renesance. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky, kterou dokázal napodobit a provést se zručností a technickou dovedností. Ve svých reliéfech dosáhl hloubky využitím principů lineární perspektivy.
Babtisterium ve Florenci
.jpg.webp)
Ghiberti se v roce 1401 zúčastnil prestižní soutěže na výzdobu druhých dveří baptisteria ve Florencii. Soutěž vyhlásil florentský cech soukeníků (Arte di Calimala), který byl správcem baptisteria. To vzniklo již během 11. století a bylo zasvěcené svatému Janu Křtitelovi. V dějinách Florencie bylo vždy váženou stavbou, neboť téměř každý Florenťan byl pokřtěn právě zde.
Soutěže se zúčastnilo celkem sedm sochařů. Byli to Lorenzo Ghiberti, Filippo Brunelleschi, Simone da Colle, Niccoló d´Arezzo, Jacopo della Quercia, původem ze Sieny, Francesco di Valdambrino a posledním gotický sochař Niccolo Lamberti. Soutěž společně vyhráli Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi. Cech uvažoval o tom, že by mohli na zakázce pracovat společně. Filippo Brunelleschi to odmítl a zakázku tak dostal Lorenzo Ghiberti.
Severní bronzové dveře
Podle zadání soutěže mělo být námětem reliéfů Obětování Izáka ze Starého zákona. Toto téma nakonec bylo zamítnuto a reliéfy na dveřích znázorňují Kristův životní příběh z Nového zákona. Ghiberti provedl základní členění a tvar reliéfů tak, že se podobají prvním dveřím. Ty vyzdobil Pisano ve 14. století v gotickém stylu výjevy ze života svatého Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno. Ghiberti pracoval na zakázce od roku 1403 do roku 1424. Reliéfy zpracoval v renesančním realismu, usiloval o plný objem a zdůraznil krásu pohybu. Objednatel zakázky byl s dílem spokojen a objednal u Ghibertiho výzdobu i posledních třetích dveřích baptisteria.
Východní Rajské dveře
V letech 1425 - 1452 pracoval Ghiberti na posledních třetích východních dveřích baptisteria, jež se staly pýchou města a které Michelangelo Buonarroti nazval Rajskou bránou (v 19. století francouzského sochaře Auguste Rodina inspirovaly k Bráně pekel).
Podle návrhu humanisty Leonarda Bruniho na nich Ghiberti zpracoval výjevy ze Starého zákona a seřadil je z hlediska lidského pokroku. Zredukoval reliéfy na deset polí a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy. Využil hry světla a stínu, tím reliéfy překročily hranici sochařského umění až k malířským efektům. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit italský smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V posledním Šalamounově setkání s královnou ze Saby vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu.
Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a bustami v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování zdobí motivy toskánské flóry a fauny.
Oratorium Or San Michele
Výklenky florentského oratoria Or San Michele vyplnil Ghiberti monumentálními bronzovými sochami světců. Postava sv. Matouše (1419 - 1422) byla inspirovaná antickou sochou Sofokla a sama se stala svou dramatičností inspirací pro Donatella a Michelangela. V měkkém zřasení vlněné látky sv. Štěpána (1426), patrona nejbohatšího florentského cechu soukeníků (Arte di Calimala), dosáhl mistrovské dokonalosti.
Záznamy a vlastní životopis
V roce 1447 podnikl studijní cestu do Říma a začal pracovat na textech Comentarii (Záznamy), které rozdělil do tří knih.
- V první knize jako první člověk popsal dějiny antického umění.
- Ve druhé knize zpracoval životopisy významných umělců gotického období, včetně svého životopisu, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec. Z druhé knihy vycházel Giorgio Vasari při psaní své knihy Životy.
- Třetí knihu věnoval opět jako první člověk teorii umění a jejímu vědeckému základu, založenému na optice, anatomii a nauce o proporcích. Tato témata byla charakteristická pro raně renesanční umělce.
Odkazy
Reference
- různí autoři: Dizionario biografico degli italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2019-10-08]
Literatura
- Gorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. (I), Praha: Mladá fronta, 1998.
- Jane Turner (ed.), The dictionary of art. 11, Ferrara to Gainsborough, London: Macmillan, 1996.
- Umberto Baldini, Filippo Lippi, I maestri del colore. La piu grande collana d'arte del mondo; (vol. 61), Milano: Fratelli Fabbri, 1964.
- NESEJT, František, Italská renesance, Hradec Králové: Gaudeamus, 1995
- ANTAL, Frederick. Florentské malířství a jeho společenské pozadí: měšťanská republika, než převzal moc Cosimo de'Medici - 14. století a počátek století 15., Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954
- HIBBERT, Christopher, Florencie: životopis města, Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997
- TOMAN, Rolf, Umění italské renesance: architektura, sochařství, malířství, kresba, Praha: Slovart, 2000
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Ghiberti na Wikimedia Commons
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=429
https://www.britannica.com/biography/Fra-Filippo-Lippi
Autoritní data  |
|
|---|