Fiat CR.42

Fiat CR.42 Falco byl italský stíhací letoun používaný v době druhé světové války. Společně se sovětským letounem I-153 je hodnocen jako nejlepší dvouplošný stíhací stroj vůbec.

Fiat CR.42 Falco
Fiat CR.42
Určenístíhací letoun
VýrobceFiat Aviazione
ŠéfkonstruktérCelestino Rosatelli
První let23. května 1938
Zařazeno1938
Vyřazenopolovina 50. let 20. stol.[1] (AM)
UživatelRegia Aeronautica
Luftwaffe, Flygvapnet
Vyrobeno kusů1780
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj
Švédský CR.42 (J 11)

Fiat CR.42 vznikl v druhé polovině třicátých let. Přesto, že docházelo již k projektům jednopološných strojů, firma Fiat navázala na úspěchy letounu CR.32, který slavil úspěchy ve španělské občanské válce. Nový stroj byl zalétaný 23. května 1938 a měl poměrně solidní výkony. Vykazoval výkony zatím jen o málo nižší než u nejnovějších konkurentů. Varianta CR.42AS (Africa Settentrionale) byla určena pro severoafrické bojiště s protiprachovými úpravami a závěsníky pro dvě 100 kg pumy pod spodním křídlem a hlavňovou výzbrojí tvořenou dvěma nebo čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm. Noční stíhací CR.42CN Falco byl opatřen tlumičem plamenů na výfucích. Stroj s označením ICR.42 byl experimentálně opatřen dvojicí plováků a CR.42DB s německým řadovým kapalinou chlazeným motorem Daimler-Benz DB 601A. Celkem bylo do roku 1942 vyrobeno 1780 kusů.

Bojové použití
Fiat CR.42, 82a Squadriglia 13° Gruppo 2° Stormo. C. T., letiště Gambut, září 1940. U této jednotky dosáhl svých prvních úspěchů Guglielmo Chiarini, eso se třemi samostatnými vítězstvími a devíti ve spoluúčasti[2]

Fiat CR.42 se od listopadu 1939 používal nejen v Itálii, ale vyvážel se též do Belgie, která odebrala v období leden až květen 1940 34 stroje. Maďarsko od prosince 1939 do června 1940 odebralo 40 letounů a Švédsko v letech 1940 až 1941 72 CR.42 s motory Bristol Mercury. Po vypuknutí války bojovala letadla nad jižní Francií, kde měla poměrně malé ztráty. Jiná situace však nastala, když bylo 50 strojů CR.42bis Regia Aeronautica nasazeno v rámci Corpo Aereo Italiano v období říjen 1940 až leden 1941 v bitvě o Británii ze základen v Belgii. Zde byly jejich úspěchy nevalné a tak dvouplošníky byly staženy ze západní Evropy do Středomoří, kde se proti britským Gladiátorům prosazovaly podstatně úspěšněji. V Libyi zaznamenaly dokonce 151 vítězství oproti 41 bojovým ztrátám. Letouny CR.42 si vedly docela obstojně i proti řeckému letectvu, prosazovaly se i proti zastaralým britským strojům používaným v Severní Africe a na Maltě. Používány byly i na východní frontě v řadách maďarského letectva. Koncem války je dokonce používala i Luftwaffe jako noční, světlomety vybavenou stíhačku či lehký bitevník.

Po válce v Itálii ještě létaly dvoumístné cvičné CR.42B s prodlouženým trupem.

Uživatelé
Fiat CR.42 Falco Regia Aeronautica a Flygvapnet
Fiat CR.42 Falco Regia Aeronautica a Luftwaffe

Specifikace

Údaje podle[1]

Technické údaje
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí:
    • Rozpětí horního křídla: 9,70 m
    • Rozpětí dolního křídla: 6,50 m
  • Délka: 8,62 m
  • Výška: 3,30 m
  • Nosná plocha: 22,40 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 720 kg
  • Vzletová hmotnost: 2 295 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený čtrnáctiválcový hvězdicový motor Fiat A.74 R1C38
  • Výkon pohonné jednotky: 840 hp)

Výkony
  • Maximální rychlost: 430 km/h
  • Dolet: 775 km (verze Egeo 1 000 km)
  • Dostup:
  • Výstup do výše 1 000 m: 1 min 25 s
  • Výstup do výše 3 000 m: 4 min 15 s
  • Výstup do výše 6 000 m: 9 min 10 s

Výzbroj

Odkazy

Reference
  1. Ivo Pejčoch. Fiat CR 42 (dokončení). HPM. Květen 2008, roč. XVIII., čís. 5, s. 2–18. ISSN 1210-1427.
  2. RAK, Michal. Capitano Guglielmo Chiarini. NV Military revue. 26. 6. 2014, roč. 2014, čís. 7/8, s. 4–7.
  3. (anglicky) World Air Forces - Historical Listings: Spain (SPN)

Literatura
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 100 a 101.
  • GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 104 a 105.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.