Ferdinandov

Ferdinandov (německy Ferdinandstal) je ves v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji na severu Čech. Ferdinandov je částí města Hejnice, od jehož středu je vzdálený asi 2 km. Ves leží na rozhraní Frýdlantské pahorkatiny a Jizerských hor, na cestě ke Štolpišským vodopádům zhruba v nadmořské výšce 410 m.

Ferdinandov
Pozůstatek hasičské zbrojnice ve Ferdinandově
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHejnice
OkresLiberec
KrajLiberecký
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°52′8″ s. š., 15°10′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel269 (2011)[1]
Katastrální územíHejnice (38,19 km²)
Nadmořská výška410 m n. m.
PSČ463 62
Počet domů130 (2011)[1]
Ferdinandov
Další údaje
Kód části obce38172
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Víska byla založena roku 1781 na pustém pozemku v odlesněné enklávě mezi toky Malého a Velkého Štolpichu. Byla nazvána po třetím synu tehdejšího majitele panství, hraběte Clam-Gallase. V její horní části bývala velká papírna, podle níž byl Ferdinandov nazýván místními obyvateli „papírová víska“.[zdroj?]

Kultura

Minimálně v období mezi dvěma světovými válkami ve dvacátém století se v podkroví místní restaurace „Waldfrieden“ nacházel mechanický betlém.[2]

Na domě čp. 21 je umístěna pamětní cedule s textem „Zde byl v roce 1914 naposledy spatřen Jára da Cimrman“, kterou v roce 1986 odhalovali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.[3] Deska je zhotovena ze zvonoviny. V místní restauraci navíc měla první čtenou zkoušku divadelní hra Dobytí severního pólu z repertoáru divadla Járy Cimrmana.[4]

Zajímavosti a pamětihodnosti
Pamětní deska Járy Cimrmana

Hospodářství

Papírna

Při zakládání vsi v roce 1783 se počítalo s výrobnou papíru, jejímž nájemcem se stal Carl Schütze.[5] Pohon strojů v továrně zajišťovala vodní síla z Velkého Štolpichu. Například roku 1796 podnik vyprodukoval 30 kop takzvané malé lepenky, za jejíž prodej následně utržil 52 zlatých a 30 krejcarů.[5] V roce 1886 vlastnil areál papírny mlynář Josef Ullrich, který jej přestavil na trhárnu bavlny. Objekt však roku 1923 vyhořel a na počátku 21. století stojí na jeho místě penzion.[5]

Vodní mlýny

Zdejší mlýn na řece Smědé fungoval od roku 1846, kdy na něm působil Franz Neumann. Ten možná mlýn i postavil, ale záznamy o tom nejsou. O rok později začal ve mlýně působit Josef Bergmann. Ten zde však dlouho nevydržel, neb v následujícím roce je jako mlynář uváděn Ferdinand Vogt. Roku 1899 mlýn vyhořel, leč byl rychle obnoven a sloužil dále svému původnímu účelu i krátce po druhé světové válce. Na začátku 21. století je náhon mlýna upraven a objekt bude sloužit k výrobě elektrické energie.[6]

Další mlýn stával na potoce Štolpich. V roce 1871 jej pravděpodobně postavil Ignaz Klause. Toho v hospodaření posléze vystřídal Ferdinand Schindler, jenž objekt roku 1880 rozšířil ještě o pekárnu. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Lenkert a po druhé světové válce v mlýně bydlela rodina Chráskových.[6]

Doprava

Ferdinandovem neprochází žádná železniční trať. Nejbližší prochází Hejnicemi, pod které Ferdinandov spadá. Je to jednokolejná neelektrifikovaná trať číslo 038, spojující Raspenavu s Bílým Potokem, na které zde leží zastávka pojmenovaná po městě.

Silniční dopravu sem přivádí pozemní komunikace číslo III/29016, která začíná v Hejnicích na křižovatce u Riedlova domu (čp. 175) a pokračuje kolem místní baziliky Navštívení Panny Marie, přes památkově chráněný kamenný most až do Ferdinandova, kde končí na úpatí vrcholů Ořešníku a Ptačích kup.

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. KARPAŠ, Roman. Jizerské hory: Z údolí – Před 100 lety: Ferdinandovský betlém. Krkonoše – Jizerské hory [online]. 2003 [cit. 2016-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-29. ISSN 1214-9381.
  3. SVĚRÁK, Zdeněk; WEIGEL, Jaroslav; WEIGEL, Michal. Ladislav Smoljak hrající, bdící. 1. vyd. Praha: Fragment, 2010. 60 s. ISBN 978-80-253-1157-8. S. 53.
  4. LAUDIN, Radek. Památná místa Járy Cimrmana. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. 128 s. ISBN 978-80-247-5798-8. Kapitola Ferdinandov, s. 19.
  5. FREIWILLIG, Petr. Od mlýnů k továrnám. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství RK, 2017. 168 s. ISBN 978-80-87100-37-0. Kapitola Papírny ve Frýdlantu a Ferdinandově, s. 56.
  6. KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Mlýny v Hejnicích, s. 84–85.

Literatura
  • NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1981.
  • KURTIN, Petr; SIMM, Otokar. Album starých pohlednic Jizerských hor. Liberec: 555, 1998. ISBN 80-902590-0-6.
  • PIKOUSOVI, J. a Š., aj. Jizerské hory včera a dnes. [s.l.]: Petr Neuhäuser, 2001.
  • NEVRLÝ, Miloslav. Jizerské hory. Praha: Olympia, 1983.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.