Ferdinand von Zeppelin

Hrabě Ferdinand Adolf Heinrich August von Zeppelin byl potomkem starého šlechtického rodu, jehož kořeny sahají až do 13. století. Otec byl dvorním maršálem a předpokládalo se, že syn bude rovněž profesionálním vojákem. V roce 1853 začal studovat reálku ve Stuttgartu, po dvou semestrech přešel na Polytechniku. Od roku 1855 nastoupil na válečnou školu v Ludwigsburgu, kterou ukončil v hodnosti poručíka. Na univerzitě v Tübingenu vystudoval strojírenství a chemii.[1][2]

V roce 1863 působil jako pozorovatel v americké občanské válce na straně Severu. Tam také 19. srpna 1863 vzlétl ke svému prvnímu balónovému letu.[3][1]

Po návratu do Německa roku 1864 nastoupil vojenskou kariéru, byl povýšen na kapitána a stal se pobočníkem württemberského krále. Zúčastnil se prusko-rakouské války.[1][2] V roce 1869 se oženil s Isabellou von Wolf-Alt-Schwanenburg, z manželství se narodila jediná dcera Helena (1879–1967).[2]

V letech 1870–1871 viděl ve válce s Francií, jak Francouzi úspěšně používali balóny pro spojení z obležené Paříže, což byl možná jeden z dalších zdrojů inspirace pro stavbu vzducholodí. Poté byl převelen do Berlína a předložil vedení armády návrh na stavbu řiditelné vzducholodi. Mohou být využity pro pozorování ve spolupráci s námořnictvem i pozemním vojskem, bombardování, pro přepravu na velké vzdálenosti, poštovní, osobní i nákladní dopravu. Jeho opakované návrhy však byly odmítány a hrabě se ve svých 53 letech rozhodl z armády odejít. Vojenskou službu ukončil roku 1891 jako generálporučík.[1][2]

Usadil se na břehu Bodamského jezera a začal připravovat stavbu své první vzducholodě. Šlo o ztuženou vzducholoď velkých rozměrů speciální konstrukce s hliníkovou kostrou. Měla umožňovat dlouhý dolet a mít dostatečnou nosnost pro přepravu osob nebo vojenského zařízení. S obtížemi shromažďoval finance na podporu svého projektu, který mnozí považovali za bláznivý a často sklízel posměch veřejnosti i známých osobností. V r. 1898 založil akciovou Společnost pro podporu vzduchoplavby, do které vložil svůj kapitálový příspěvek z rodinného majetku.[2]

vzducholoď LZ 7

První vzducholoď LZ 1 začal stavět v roce 1899 (ve svých 61 letech) podle patentu č. 98580, který získal 31. srpna 1893.[3] Odstartovala v červenci 1900 u Manzellu na břehu Bodamského jezera na krátký let, který trval asi 18 minut. Na palubě byl i hrabě Zeppelin.[2] Na konci roku však valná hromada rozhodla o zrušení Společnosti pro podporu vzduchoplavby, protože dosažené výsledky nesplnily očekávání. Zeppelin musel shánět prostředky na stavbu další vzducholodi a znovu použil část rodinného jmění. V roce 1901 mu císař Vilém II. udělil Řád červené orlice.[2]

Během dalších let Zeppelin své vzducholodě zdokonaloval. Od vdovy po Davidu Schwarzovi koupil jeho patenty a návrhy a používal je pro vývoj nových typů. Třetí model LZ 3 byl po několika úspěšných letech a překonání světového rekordu v době letu (8 hod)[3] v r. 1908 odkoupen vojenskou správou pod označením Z I.[2] U příležitosti svých 70. narozenin byl v červenci 1908 jmenován čestným občanem a získal čestný doktorát několika německých měst a vysokých škol. V listopadu byl vyznamenán Řádem černé orlice.

hrabě Ferdinand von Zeppelin

Po katastrofě LZ 4 v srpnu 1908 se zdálo, že jeho projekty končí. Zachránila je ale celonárodní lidová sbírka, která vynesla více než 6 milionů marek a umožnila mu pokračovat ve stavbě vzducholodí. Od roku 1909 se zaměřil především na osobní dopravu a za tím účelem založil společnost DELAG (Deutsche Luftschiffahrts AG) ve Frankfurtu nad Mohanem. Do začátku první světové války přepravila bez nehody asi 34 000 osob při 1500 letech, celkem sedmi vzducholoděmi.[4]

Před první světovou válkou patřily jeho podniky k největším v Německu. Postupně v nich ale ztrácel vliv, a stal se spíše národní ikonou.

Ke konci života se ještě poměrně úspěšně věnoval konstrukci obřích bombardérů. Do své továrny přijal jako šéfkonstruktéra Clauda Dorniera. V roce 1915 založil Zeppelin loděnice a továrnu na ozubená kola ve Friedrichshafenu, plynárnu ve Staakenu u Berlína a společnost na výrobu obalů létajících balónů v Berlíně-Tempelholfu.[2][4]

29. května 1916 hrabě Zeppelin naposledy stanul na palubě své vzducholodi.[4] Zemřel 8. března 1917 v Berlíně na zápal plic. Pohřben je ve Stuttgartu na hřbitově Pragfriedhof.

Byla po něm pojmenována nejslavnější vzducholoď meziválečného období Graf Zeppelin a jeden z největších létajících strojů všech dob, Graf Zeppelin II. V roce 1955 byl oceněn Medailí Rudolfa Diesela.