Ferdinand Gobbi

Pocházel z terstské lékařské rodiny. Jeho otcem byl známý místní lékař Andrea Gobbi (1765–1850). Ferdinand počátkem 30. let vystudoval medicínu na Padovské univerzitě. V roce 1836 publikoval pojednání De benigno culture in Hominem physicum influxu, ve kterém dokazoval příznivý vliv kultury na lidské tělo. V druhé polovině 40. let odešel do Vídně.[1] Roku 1849 se uvádí jako Ferdinand Gobbi, doktor medicíny ve Vídni.[5][6]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Terst I. Tehdy se uváděl coby doktor medicíny.[2] Řadil se ke sněmovní pravici.[7] Na mandát rezignoval v únoru 1849 kvůli svému jmenování na post vrchního lékařského rady v státním zdravotním kolegiu.[8]

V 2. polovině 19. století zastával vysoké úřednické posty ve státní správě.[9] V únoru 1849 byl společně se svým jmenováním do funkce vrchního lékařského rady povýšen do hodnosti sekčního rady na ministerstvu vnitra.[10] Později působil jako ministerský rada na ministerstvu financí. V dubnu 1867 mu byl udělen Císařský rakouský řád Leopoldův.[11] Měl titul svobodného pána (barona) a sekčního šéfa ministerstva.[3] Získal též Řád železné koruny.[4]

Zemřel v srpnu 1889 ve svém letním bytě v Ebenzweieru u Traunsee na srdeční mrtvici. Po několik let trpěl srdeční chorobou. Přivolaný lékař už jen konstatoval smrt. Bylo mu 78 let. Tělo mělo být převezeno do rodinného hrobu v Terstu.[3][4]