Ferdinand Bonaventura II. z Harrachu

Ferdinand Bonaventura (II.) Antonín byl nejmladším synem Aloise Tomáše Raimunda z Harrachu a jeho druhé ženy, Anny Cecílie, hraběnky z Thannhausenu, štýrské šlechtičny. Již v mládí vstoupil do státních služeb a stal se brzy dvorním radou a hned nato skutečným tajným radou. V říjnu 1744 byl vyslán jako habsburský komisař k volbě arcibiskupa salcburského a v letech 1745-1750 držel úřad zemského maršálka v Dolních Rakousích, který předtím vykonával jeho otec. V říjnu 1746 byl vyslán jako zplnomocněný ministr na mírový kongres v Bredě, kde se dojednával mír mezi spojeneckou Británií a Nizozemím a nepřátelskou Francií. V srpnu 1747 byl jmenován generálním místodržícím v Lombardii. Všechny své obtížné úkoly zvládl a v roce 1750 se vrátil do Vídně, kde mezitím v srpnu 1749 zemřel jeho starší bratr, Bedřich August, což byl i důvod k návratu. Ferdinand Bonaventura (II.) byl rytířem Řádu zlatého rouna, ministrem Tajné státní konference, císařského poradního orgánu, prezidentem nejvyššího soudního dvora a od ledna 1751 až do své smrti předsedou Říšské dvorské rady.[1]

Dětský portrét Ferdinanda Bonaventury II.

V roce 1752 byl Ferdinand Bonaventura dědičně přijat do kolegia švábských říšských hrabat, ačkoli jen jako personalista, tedy bez vlastního říšského hrabství. Mohl tak spolurozhodovat o usneseních říšského sněmu a stal se jedním z říšských stavů. Funkce byla dědičná pro prvorozené syny v linii jeho bratra Bedřicha Augusta (Ferdinand Bonaventura sám žádného syna neměl) čímž se v roce 1829 rod Harrachů zařadil mezi mediatizované říšské rody a tím mezi evropskou vysokou šlechtu.[2]

Zámek v Náměšti na Hané

Ferdinand Bonaventura II. si jako svou novou letní rezidenci nechal roku 1765 na svém panství v Náměšti na Hané postavit nový rokokový zámek, tzv. Horní zámek, zatímco místní starý, tzv. Dolní zámek nechal přebudovat na textilní manufakturu. Zámek je pozoruhodná jednokřídlá obytná budova, s trojúhelníkovými tympanony v obou průčelích. Nízká křídla hospodářských a provozních budov uzavírají obloukem dvůr. Při zámku byl též zřízen park na kruhovém půdorysu.

Jeho první sňatek, uzavřený r. 1733 s Marií Elisabethou (*18. ledna 1718; † 8. ledna 1738) , dcerou Jana Václava, hraběte Gallase, místokrále neapolského, zůstal bezdětný

V roce 1740 se oženil podruhé s Marií Rózou, hraběnkou z Harrachu (*20. srpna 1721;  † 29. srpna 1785), vlastní neteří a dcerou bratra Bedřicha Augusta. Z manželství vzešly dvě dcery:

• Marie Eleonora (*12. června 1757), zemřela v novorozeneckém věku
• Marie Róza Aloisie (*25. listopadu 1758; † 31. března 1814) , 23. dubna 1777 provdaná za člena říšské dvorské rady, Josefa Arnošta, 4. knížete Kinského z Vchynic a Tetova (*12. ledna 1751;  † 11. srpna 1798).[3]