Ferdinand Šťastný

Ferdinand Šťastný (25. prosince 1873 Karlín[1]28. února 1957 Kunratice)[2][3][4] , byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění.

Ferdinand Šťastný
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920  1935
Ve funkci:
1938  1939
Stranická příslušnost
Členstvínár. soc.

Narození25. prosince 1873
Karlín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. února 1957 (ve věku 83 let)
Kunratice
Československo Československo
DětiAlois Josef Šťastný
Profesepolitik
CommonsFerdinand Šťastný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, později národní socialisté) senátorské křeslo v Národním shromáždění.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925[6] i parlamentních volbách v roce 1929.[7] Do senátu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1935, ale až dodatečně v listopadu 1938 jako náhradník poté, co zemřel senátor Rudolf Pánek. V senátu vytrval až do jeho zrušení roku 1939. V listopadu 1938 oznámil, že se nepřipojil ani k jedné ze dvou politických stran, které se nově ustavily během Druhé republiky (Strana národní jednoty a Národní strana práce) a místo toho ustavil s kolegou (senátor Antonín Šolc) samostatný klub Nezávislá skupina českých národních socialistů.[8]

Povoláním byl tajemníkem kovopracovníků, bytem na Vinohradech.[9] Zasloužil se o rozvoj hromadné osobní dopravy v Kunraticích a o vybudování Masarykovy měšťanské školy.[10]

Jeho syn Alois Josef, později uznávaný překladatel americké literatury, spáchal v lednu 1919 neúspěšný atentát na premiéra Karla Kramáře, i zásluhou intervencí Ferdinanda Šťastného prezident Masaryk v srpnu 1920 amnestoval jeho syna (plně zahlazen byl trest v roce 1927).[11][12][13]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Karlín (kostel sv. Cyrila a Metoděje
  2. Lidové noviny, 24. 12. 1933, s. 9.
  3. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314. (česky)
  4. České dělnictvo v revoluci [online]. lib.cas.cz [cit. 2014-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (česky)
  5. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. (česky)
  6. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15. (česky)
  7. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. (česky)
  8. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. (česky)
  9. 1. schůze [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (česky)
  10. Pojmenování veřejných prostranství [online]. skoly.praha-mesto.cz [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (česky)
  11. Osudové okamžiky - Praha 1919. https://www.youtube.com/watch?v=9IUyqfZU5Bk
  12. DRCHAL, Václav. Volání divočiny. Před sto lety přežil Karel Kramář pokus o atentát. Euro [online]. 6. 1. 2019 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
  13. Šťastný střelec. Historie českého zločinu. Český rozhlas 1. 7. 2020. https://dvojka.rozhlas.cz/stastny-strelec-6943076.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.