Felix Prokeš

Felix Porges se narodil 1. února 1913 v Praze.[2] Jeho otcem byl Mořic Porges,[p 1] jeho matkou byla Olga Porgesová Straussová.[6][p 2] Felix Porges vystudoval v Praze právnickou fakultu.[12] Norimberské zákony mu ale záhy znemožnily vykonávat právnickou praxi.[5] Ve věku 28 let (v roce 1941) byl zařazen do transportu do terezínského ghetta.[12] Měl rád operní hudbu, dokázal i hudbu komponovat, psát scénáře, režírovat a hrát.[12] V terezínské samosprávě byl zařazen do oddělení volného času, kde se zabýval organizováním divadelního života v ghettu.[12] V Terezíně se seznámil se svojí budoucí manželkou Elly Bernsteinovou a v ghettu měli i svatbu.[12] Elly Bernsteinová pocházela z židovské rodiny velkoobchodníka s obilím, před transportem do Terezína amatérsky tancovala v jihlavském divadle a v Praze ve Velké operetě,[12] vládla několika cizími jazyky[5] a jezdila (jako jedna z mála žen za první republiky) na motorce.[5] Po Mnichovu byla rodina Bernsteinových nucena přesídlit z Jihlavy do Telče, ale pak následovala deportace (transport) do terezínského ghetta.[12]

V Terezíně napsal Felix Porges (jako spoluautor ještě s Vítězslavem Horpatzskym, Pavlem Weisskopfem a Pavlem Stránským)[2] kabaret s názvem „Smějte se s námi“,[1] opatřil jej vlastní hudbou, dílo též režíroval (a hrál v něm) a titulní roli svěřil právě Elly Bernsteinové.[12] Toto židovské satirické kabaretní představení (pro jedenáct herců) se v terezínském ghettu hrálo na jaře a v létě roku 1944 a jeho tématem bylo setkání dvou přátel po skončení druhé světové války v Praze na Václavském náměstí.[12] Jeden z nich prošel terezínským ghettem, zatímco ten druhý nikoliv a ptal se toho prvního, jaké to tam bylo.[12] Ten z Terezína ironicky líčil, že tam byla „skvělá rekreace“.[12] Dialogy na předscénách byly vedeny po vzoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha a zaměřovaly se na zlořády terezínského života.[12] V kabaretu účinkoval také pozdější operní pěvec, libretista a režisér Karel Berman.[1] Kabaret pomohl jeho tvůrcům a interpretům částečně oddálit jejich deportaci do vyhlazovacích táborů a divákům pak dodával zdání určité „normálnosti“ života v ghettu stejně tak i sílu přežít a dočkat se blížícího se konce druhé světové války.[6]

Rodiče Felixe a Elly Porgesových [p 3] se konce druhé světové války nedočkali a jejich životy skončily v nacistických koncentračních táborech.[5] Po návratu z terezínského ghetta (po čtyřměsíční karanténě, protože v ghettu na konci 2. sv. války propukla epidemie tyfu[5]) se manželé Porgesovi zřekli židovství a přejmenovali se na Prokešovi.[12] Měli tři syny: nejstaršího Miroslava Prokeše;[p 4] nejmladšího Zdeňka Prokeše [p 5] a prostředního Jana Prokeše.[12][p 6]

• Peschel, Lisa, ed., Dobiáš, Dalibor, ed. a Wögerbauer, Michael, ed. Divadelní texty z terezínského ghetta 1941-1945. Překlad Dalibor Dobiáš a Michael Wögerbauer. 1. vydání Praha: Akropolis, 2008. 545 stran, +(12) stran (ilustrace, portréty, noty, faksimile); ISBN 978-80-86903-82-8.
• Theatre survey (vědecký časopis; Cambridge University Press; USA), květen 2007

• Císař Atlantidy
• Terezín: Hudba 1941–44
• Hans Krása, Brundibár
• Dětské kresby z Terezína, Vedem, Rim Rim Rim

• Dr. Felix Porges na fotografii, kterou poskytla Rina Talmore
• Elly Porges na fotografii z alba, které poskytl Simon Goodman
• Translating Laughter (Překlady smíchu) – A Cabaret from the Terezín Ghetto (Kabaret z ghetta Terezín) (6. dubna 2011); esej napsala Lisa Peschel (anglicky)