Fedor Fridrich Ruppeldt

Fedor Fridrich Ruppeldt, busta v Žilině

Studoval v Oberschützenu, v Lipsku a v Edinburghu. Jako farář působil v Sučanech, v Budapešti a v Žilině.[2]

Ve parlamentních volbách v roce 1929 kandidoval na poslance Národního shromáždění za agrární stranu.[3] Zvolen nebyl, ale mandát získal dodatečně roku 1933, jako náhradník poté, co zemřel poslanec Ján Janček.[4] Podle údajů k roku 1933 byl profesí evangelickým farářem v Žilině.[5]

Aktivně se stavěl proti politice tzv. slovenského štátu, zejména proti vyhánění Čechů ze Slovenska, proti protižidovským zákonům a deportacím Židů a vůči ztotožňování slovenského národa s katolickou vírou a kultu Andreje Hlinky. Za svoje aktivity byl v roce 1942 uvězněný na příkaz Vojtěcha Tuky a v roce 1944 byl poslaný do koncentračního tábora v Seredi. Po válce byl členem Demokratické strany.[2]

V letech 1947–1952 byl biskupem Západního distriktu Evangelické církve augsburského vyznání a spoluzakladatelem Světové rady církví.[2] Ač přesvědčený stoupenec Československa a politický odpůrce slovenského státu, vyjádřil se v roce 1947 proti trestu smrti pro slovenského prezidenta Jozefa Tisa. Považoval popravu Tisa za krok, který může zhoršit vztahy mezi katolíky a evangelíky a Čechy a Slováky.[6]

V 50. letech byl perzekvovaný a v roce 1962 byl odsouzený na 18 měsíců vězení za rozvracení republiky (k výkonu trestu ale pro vysoký věk nenastoupil). V procesu byl viněn i z kolaborace s vládnoucím režimem slovenského státu. K tomu pravděpodobně vedla skutečnost, že byl proti trestu smrti pro Jozefa Tisa a oceňoval některé jeho zásluhy.[2] Roku 1991 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Ve svém díle se zabýval slovenskou otázkou.