Farman F.50

Farman F.50 začal vznikat v odpověď na požadavek Francouzského armádního letectva (Aéronautique militaire) na dvoumístný noční bombardér (kategorie BN.2) schopný nést 500 kg bomb na vzdálenost 1000 km vznesený koncem roku 1917.

Jednalo se o konvenční dvouplošník převážně dřevěné konstrukce, s horním křídlem o poněkud větším rozpětí, a dvěma tažnými motory Lorraine-Dietrich 8B. Vnější části křídel měly mírné vzepětí. Trup byl čtverhranného přůřezu, jeho přední část byla potažená překližkou a zadní plátnem. Pilot a bombometčík seděli v samostatných kokpitech umístěných před křídly. Dalším členem osádky byl pozorovatel/střelec který obsluhoval pohyblivé kulomety v předním anebo zadním střelišti, spojenými chodbičkou. Hlavní výzbroj stroje sestávala z osmi bomb ráže 200 mm a devíti ráže 120 mm (celkem až 400 kg) v pumovnici umístěné za pilotním kokpitem.

Typ byl objednán v sérii, ačkoliv jeho ovládání vyžadovalo značné síly a stroj nedosahoval nosnosti svého konkurenta, Caudronu C.23, kterého ale překonával ve stoupavosti. Rovněž jeho letové vlastnosti byly relativně dobré na letoun jeho velikosti.

Malé počty Farmanu F.50, zpočátku vybaveného motory Lorraine-Dietrich 8Bb o výkonu 240 hp, vstoupily do služby již 30. července 1918 a 2. srpna 1918 u letek VB 110 a VB 114, dosud vyzbrojených letouny Voisin. Od září 1918 začaly k jednotkám přicházet letouny definitivního provedení s motory Lorraine-Dietrich 8Bd o výkonu 275 hp, a od října byl typ užíván k nočním náletům proti nádražím a jiným komunikačním uzlům v týlu nepřítele. Dne 8. října 1918 se Groupe de bombardement 1 (Bombardovací skupina 1), sdružující letky F 110, F 114 a F 25 stala formací kompletně vybavenou typem Farman F.50. V době uzavření příměří disponovala celkem 45 kusy.[1]

Farman F.50 byl vzdušnými silami armády Francie užíván ještě krátce po válce, než byl nahrazen modernějšími stroji. Několik exemplářů bylo zakoupeno a zkoušeno i ozbrojenými silami Argentiny, Japonska, USA a Španělska. Mexiko zakoupilo celkem 13 kusů, které byly nasazeny při potlačování vnitřních nepokojů.[1]

Po skončení války byla část strojů přestavěna na civilní dopravní letouny označené F.50P a užívána několika francouzskými leteckými společnostmi.

F.50 Bn.2

Noční bombardér. Hlavní výrobní varianta.

F.50T

Prototyp torpédového bombardéru. Vyrobeny dva kusy.

F.50 DCA

Jeden prototyp zkoušený s určením pro účely spolupráce se silami protivzdušné obrany (francouzsky défense contre-avions) se zesílenou výzbrojí, s cílem vyhledávat letouny nepřítele ve vzduchu a signalizovat jejich pozici protiletadlovým bateriím.

F.50P

Poválečná přestavba na dopravní letoun pro čtyři až pět pasažérů v kabině za pilotním kokpitem. Přední střelecká pozice byla změněna na nákladový prostor a zadní na toalety.

Údaje podle publikace French Aircraft of the First World War[1]

Třípohledový nákres Farmanu F.50 Bn.2

• Posádka: 3 (pilot, bombometčík a navigátor/střelec)
• Délka: 12,025 m
• Rozpětí: 22,85 m
• Výška: 3,30 m
• Nosná plocha: 97 m²
• Prázdná hmotnost: 1 815 kg
• Vzletová hmotnost: 3 100 kg
• Pohonná jednotka: 2 × vidlicový motor Lorraine 8Bd
• Výkon pohonné jednotky: 275 hp (205 kW)