Fabriciova mapa

Autorem mapy je Pavel Fabricius, který se narodil v Lubáni v Horní Lužici roku 1519. Ve svém životě se realizoval ve více funkcích, mimo jiné působil v úřadu dvorského falckrabího, zastával místo osobního lékaře císaře Maxmiliána II a také v letech 1553 – 1558 přednášel na vídeňské univerzitě matematiku a medicínu. Dále mapoval rakouské země, prováděl měření zeměpisných souřadnic různých zemí a vydal práce z astronomie (např. o kometách nebo o souhvězdí Kassiopea). I přesto, že působil ve Vídni, osobně se seznámil s moravskou krajinou a do své mapy později zakreslil sídla, význačné vodní toky, pohoří a lesy. Pavel Fabricius zemřel ve Vídni v roce 1589.[2][3][4]

Jedním z důvodů vzniku mapy Moravy bylo neustále hrozící nebezpečí ze strany Turecké říše. Fabricius toto nebezpečí okomentoval i na samotné mapě latinskými verši: „Prosím Boha, aby ji ochránil od turecké moci.“. Dalším důvodem pro tvorbu mapy byla neexistence mapy Moravy oproti Klaudyánově mapě Čech nebo Laziovým mapám Rakouska.[1][5]

Mapa byla věnována zástupcům všech stavů moravského markrabství. Toto je okomentované i na mapě slovy: „Slovutným zástupcům všech stavů markrabství Moravského, velmožům, vladařům, šlechticům, atd. mým příznivcům, pozdrav! Doktor Paulus Fabricius, císařský matematik a lékař. Přikročiv první, slovutní velmoži, s Vaším souhlasem a štědrou podporou k zeměpisnému popisu Vaší vlasti, která nejen není horší než jiné země, ale mnoha znamenitými dary přírody a štěstěny, jimiž byla obdařena Bohem největším a nejlepším, je daleko předčí, několikrát jsem ji procestoval, prohlédl a prozkoumal svým úsilím, uměním a prací, ačkoliv dříve se o to nikdo ani trochu nepokusil. Neměl jsem proto ani nejmenší oporu, což mi působilo nemalé obtíže, zapojil jsem ji také do sousedních zemí a správně jsem ji zasadil do světových stran. Prosím, abyste vlídně posuzovali tuto mojí práci. Zaznamenal jsem zde města, městečka, hrady a kláštery. Vesnic byl bych mohl zajisté zanésti více, ale byl bych tím způsobil více temného zmatku, než přinesl užitku. V čemkoliv jiném může být má práce pro Váš stát nějak užitečná, nechci si ji zajisté nechat pro sebe a Vám, slovutní velmoži, ji nabízím.“.[1][3]

Pavel Fabricius vydal mapu roku 1569. Následně, ale byly moravskými šlechtici sepsány připomínky, kde Fabriciovi vyčítali různá pochybení, například nesprávné rozložení hor a nížin, špatné polohy sídel a omyly ve vodopisu. Například Albrecht Černohorský z Boskovic vytkl nesprávné rozložení hor a rovin nebo na popud Tomáše Jordána z Klausenburku poslal v listopadu roku 1570 vídeňský dvorní lékař Jan Crato z Crafftheimu shrnuté připomínky do menší a správnější rukopisné mapy.[4][6]

Původní vydání mapy je vytištěno šesti mědirytinách a její celkový formát je 946 x 846 mm. Měřítko bylo určeno na 1:288 000. Jako první z našich map měla značkový klíč a geografickou síť na rámu. Rámec je rozdělen po 5‘ ve směru poledníků i rovnoběžek. Mapa je omezena poledníky 38°15‘ a 41°40‘ východní délky a rovnoběžkami 48°25‘ a 50°25‘ severní šířky. Jeden stupeň poledníkový má v mapě délku 395,1 mm, 1° na krajních rovnoběžkách 256,6 mm, resp. 264,4 mm. Zobrazení je tzv. lichoběžníkové, ač by správně měly být obě krajní rovnoběžky, zejména horní poněkud kratší.  V levém dolním rohu je narýsováno délkové měřítko a to obrazy dvanácti malých, geografických, moravských a uherských mil.[1][2][6][7]

Hranice Moravy, stejně tak i hranice mezi sousedními státy, je zobrazena čárkovaně. Kromě Moravy, zobrazuje mapa ještě velkou část Rakous – levý břeh Dunaje od Melku až po ústí Nitry a severozápad Uher. V levém horním rohu sahá kresba mapy až do Čech, v pravém do Polska. Ve středu Moravy, severně od Brna je do mapy vkreslen moravský znak, rovněž v Čechách, Rakousích, Uhrách, Polsku a Slezsku jsou vkresleny znaky těchto zemí u jejich hranic. [7]

Obsah mapy je různorodý – místy velmi podrobný, místy je mapa „prázdnější“. V mapě jsou zakresleny města, městyse, hrady a kláštery, větší vsi i vodní toky. Pohoří a lesy jsou znázorněny podle tehdejšího zvyku schematicky. Horopisná a vodopisná náplň je značně podrobná, nacházejí se zde všechny význačné toky. Kresba reliéfu je provedena pomocí pahorkové metody, která věrně zachycuje výškové rozdíly krajiny. Celkem je zobrazeno 347 místních názvů na Moravě a 134 názvů pro Rakousko. Některé názvy nelze identifikovat z důvodu zkomolení názvu. Názvosloví bylo německé, až v pozdějších kopiích přibyly české dublety. [8][5]

Fabriciova mapa byla velmi populární, proto vzniklo několik jejích kopií, z nichž nejznámější jsou kopie Orteliova v Theatrum Orbis Terrarum z roku 1573 a kopie Fabriciovy mapy z roku 1575.[7]

Kaeriova mapa Moravy z roku 1625

První kopii Fabriciovy mapy zařadil do svého atlasu přední nizozemský vydavatel Abraham Ortelius. Mapa je tištěna z jediné mědirytiny formátu 469 x 345 mm. Horopisná kresba je na Orteliově kopii značně zjednodušena, tím odpadla výtka o nevhodném položení hor. Chyby ve vodopisu Moravy na mapě zůstaly a zásahy moravských pánů do Fabriciovy mapy se objevují hlavně v doplnění nebo opravách polohy některých míst a v přidání českých názvů, které jsou v mapě označeny písmenem B (Bohemice). Mnoho názvů zkomolených Fabriciem zůstalo však v mapě i po těchto opravách.[7]

Další známou kopii vydal Fabricius sám roku 1575. Na mapě však vůbec nepřihlédl k opravám a doplňkům moravských šlechticů, jak se projevily na Orteliově mapě. Tato kopie vznikla hlavně proto, že byly Fabriciovi ukradeny měděné tiskové desky s původní mapou z roku 1569. Fabricius tedy nechal zhotovit zmenšenou v měřítku 1:370 000 a jen na vlastní Moravu omezenou mapu.[7]

Fabriciova mapa byla také předlohou pro kopii, kterou pořídil roku 1585 Gerhard Mercator a zařadil ji do třetí části svého proslulého Mercatorova atlasu.[7]

Z roku 1625 pak pochází kopie mapy od Petra Kaeria, kterou rytec Abraham Janssonius vyzdobil vedutami Brna a Znojma, znakem s moravskou orlicí a postavami ženy a muže v dobových oděvech.[8]

Chyby Fabriciovy mapy v roce 1624 opravil Jan Amos Komenský ve své mapě Moravy. Zejména opravil zkomolené názvosloví, nepřesné zakreslení reliéfu a celkovou deformaci mapy. Dále se snažil ji doplnit o své vlastní poznatky i svědectví vrstevníků. Z dochovaných výtisků originálu se pouze jeden nachází v Česku, a to v Mollově sbírce Moravské zemské knihovny v Brně.[5][4]