Fabio Grosso

Ve věku 18 let začal hrát za Renato Curi v páté italské lize, kde hrál mezi roky 1995 a 1999, tehdy ještě jako ofenzivní záložník či (levé) křídlo a nikoliv obránce. Poté se přesunul do Calcio Chieti ze čtvrté ligy. Grosso vytáhl Chieti o patro výše, čímž si vysloužil přestup do prvoligové Perugie.

Grosso působil v Perugii od léta 2001. Trenér Serse Cosmi z něj učinil krajního obránce, tato pozice mu zůstala do konce kariéry. Debutoval proti Interu, ale debut se příliš nevyvedl a Grosso musel po červené kartě zkousnout prohru svého týmu 1:4. V první části sezony se vypořádával s konkurencí v podobě Maura Milaneseho, ale začátkem ledna 2002 dostal šanci v základní sestavě na hřišti Fiorentiny a svoji šanci využil. Odehrál všechny minuty zápasu a v 76. minutě zvýšil vedení na 3:1.[1]

První dva roky jeho působení se klub umisťoval na příčkách v klidném středu ligové tabulky, Grosso hrál pravidelně základ. V ročníku 2003/04 odešel během zimního přestupového období do druholigového Palerma a zatímco Perugia bez něho sestoupila, Palermo s jeho pomocí získalo první místo a postup mezi nejlepší.

Grosso pomohl nováčkovi k povedenému 6. místu, v sezoně 2004/05 nastoupil do 36 utkání Serie A. V tom říjnovém proti AS Řím se gólově prosadil, za Římany pouze z penalty srovnal Francesco Totti.[2] V další sezoně sehrál důležitou roli v obsazení páté pozice. Tím si vysloužil místo v nominaci na MS 2006, kde byl důležitou postavou v úspěšné jízdě za zlatem. Po mistrovství odešel do Interu Milán, podepsal kontrakt do roku 2010.[3]

Grosso se v Interu během ročníku 2006/07 nikdy naplno neprosadil – plnil spíše roli náhradníka za brazilským krajním obráncem Maxwellem. Přesto i jemu náleželo Scudetto – pohár pro vítěze italské ligy. Po pouhém roce odešel do francouzského Olympique Lyon za částku 7,5 mil. £.

V prvním roce s Lyonem vyhrál ligu a domácí pohár, další sezonu byl ale limitován zraněním.

Před ročníkem 2009/10 získal Juventus Grossa za 2 mil. eur. Kontrakt měl platnost do roku 2012.[4] Nově budované mužstvo, které se snažilo oklepat z přeřazení do 2. ligy po Calciopoli se spoléhalo na výkony zkušeného Grossa. Ten se vedle defenzivních výkonů zmohl ještě na vítězné góly do sítí Udinese a Fiorentiny. Juventus přesto skončil až sedmý.

V další sezoně ztratil místo v základní sestavě a dokonce nebyl ani zapsán na soupisku pro Evropskou ligu. V Serii A se tým ale zase nezmohl na více než jen sedmé místo. Když další sezonu začal Juventus vést jeho bývalý hráč a legenda Antonio Conte, stal se Grosso nepotřebným a v lize se objevil pouze dvakrát. Po sezoně mu skončila smlouva a Grosso se rozhodl ukončit kariéru.[5]

Inter Milán[6]

• Serie A
  • 1. místo (2006/07)

Olympique Lyon[6]

• Ligue 1
  • 1. místo (2007/08)
• Coupe de France
  • 1. místo (2007/08)

Itálie[6]

• Mistrovství světa
  • 1. místo (2006)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabio Grosso na Wikimedia Commons
• (německy) Transfermarkt.de
• (anglicky) ESPNsoccernet.com