František Ferdinand Šamberk

Ferdinand František Šamberk, vlastním jménem František Xaver Schamberger[1] (21. dubna 1838 Praha – 25. prosince 1904 Praha-Vinohrady[2]), byl český herec, režisér a autor divadelních her.

František Ferdinand Šamberk
František Ferdinand Šamberk 1882
Rodné jménoFrantišek Xaver Schamberger
Narození21. dubna 1838
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí25. prosince 1904 (ve věku 66 let)
Praha-Vinohrady
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Povoláníspisovatel, režisér, herec a dramatik
ChoťJulie Šamberková (1866–1876)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se do velké rodiny obchodníka s máslem, v Praze, na Novém městě. Začal se učit řemeslu, ale prostřednictvím literátů Šumavského a Koláře se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem. Pod jeho vlivem se pro herectví rozhodl velice záhy. Herecky se vzdělával soukromě u Josefa Jiřího Kolára, a později u Karla Šimanovského. Už ve svých 15 letech začal hrát, jako ochotník, ve Švestkově divadle, a krátce, po neúspěšném pokusu o angažmá ve Stavovském divadle (1854), odešel na venkov ke kočovným divadelním společnostem: nejprve k Zöllnerově[3], vedené J. K. Tylem (tomu propůjčil sedmdesátiletý ředitel Zöllner svou koncesi pro česká představení), pak k různým německým, se kterými se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, a v červenci 1860 nastoupil do českého souboru Stavovského divadla. Od roku 1862 pak hrál v Prozatímním divadle, následovalo několikaměsíční angažmá v Královci, a nakonec v roce 1881 získal stálé angažmá v Národním divadle v Praze.

V pobočné letní scéně Stavovského divadla Arény na hradbách[4] se z něj stal velice populární herec-komik, ač původně hrával role tragédů. Zahrál si také řadu milovnických rolí. Ve stejném duchu psal i svoje frašky, ve kterých taky zpravidla hrál. Přidržoval se jednak tvůrčích metod svého učitele J. K. Tyla, rolím dodával módní pikantnosti - podle vzorů francouzské konverzační komedie (kombinace situací, překvapivé dějové obraty). Reagoval také na aktuální společenské události své doby. Využil znalosti stoleté tradice vídeňské frašky.

Z Národního divadla v roce 1883 odešel, pokračoval u Švandovy společnosti na Smíchově, a u Pištěkovy na Vinohradech.[1] Do Národního divadla se však v roce 1885 vrátil, a na jeho scéně hrál pak až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Řada jeho her je na repertoáru mnoha divadel ještě dnes, a byly vysílány i v televizi. Zemřel ve svých 65 letech v Praze[5] a pochován je na pražských Olšanech.

Oženil se 7. ledna 1866 s herečkou Julií Šamberkovou[6]. Manželé Šamberkovi měli tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře). V roce 1876 se manželé rozešli.[7][8]

Citát
„ Krásný Ferdinand – ti kdož znali jeho pozdější falstaffovskou tělesnost, sotva si dovedli představit, že býval Ferdinand za mlada opravdu krasavec! – přivedl si z Olomouce k Prozatímnímu divadlu ženu, již mu kdekdo záviděl. Ale byl příliš světák, aby se dal trvale poutat snubním prstenem k manželské věrnosti, a jeho oslňující choť snad byla také z rodu těch, o nichž se praví po německu: "Sie war zu schön, um treu zu sein..."

Ferdinand František Šamberk, ten člověk nadaný všemi dary ducha i všemi lidskými slabostmi, ztratil svou ženu způsobem, jenž byl z nejtučnějších soust tehdejší pražské chronique scandaleuse. Nemohlo se o tom mluviti či dokonce psáti veřejně, tím víc tedy nabývalo to povídání obludných rozměrů v podání ústním a narostlo dokonce až v tvrzení, že Šamberk svou ženu u Pinkasů prohrál v kartách, když už neměl co vsadit, a šťastný výherce že se nerozpakoval přerozkošnou tu výhru inkasovat trvale.

“
— Jaroslav Kvapil[9]

Dílo divadelní

Frašky
  • Boucharon (1866)
  • Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867)
  • Svatojánská pouť (1868)
  • Sedmašedesátníci (1870)
  • Rodinná vojna (1880)
  • Jedenácté přikázání (napsal 1881, vydáno 1882), asi jeho nejlepší veselohra, v roce 1935 zfilmována Martinem Fričem
  • Podskalák (1882), zpopularizoval postavy rybářské pražské osady Podskalí, jako operetka se hraje dodnes
  • Divadelní třída (1884)
  • Palackého třída 27 (1884)
  • Éra Kubánkova (1886), veselohra o 4 jednáních
  • Výlet pana Broučka na výstavu (1893), výpravná hra o 5 dějstvích

Hry o známých postavách národního obrození

Odkazy

Reference
  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 479.
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vinohrady (kostel sv.Ludmily)
  3. http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Z%C3%B6llnerova_spole%C4%8Dnost
  4. https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=2382
  5. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Ferdinand Šamberk, s. 271.
  6. Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  7. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91-94
  8. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 480–481
  9. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 93

Literatura
  • ČERNÝ, František. Kapitoly z dějin českého divadla: Praha: Academia, 2000, str. 75, 85, 110, 130, 131, 151, 314, ISBN 80-200-0782-2
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 387, 388, 406, 410, 541.
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 271–272. Dostupné online
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 598.
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 129–131
  • HLAVÁČ, Bedřich. Postavy ze staré Prahy. Praha: Petr, 1932. Dostupné online. Kapitola František Ferdinand Šamberk, s. 5–24.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 479–480.
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 562–564.
  • POLÁK, Josef. Česká literatura 19. století. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 308 s. ISBN 80-04-23906-4.
  • SÍLOVÁ, Z.; HRDINOVÁ, R.; KOŽÍKOVÁ, A.; MOHYLOVÁ, V.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007. s. 168–169, 173, 179, 187. ISBN 978-80-239-9604-3.
  • TEICHMAN, Josef. Postavy českého divadla a hudby. Praha: Orbis, 1941, str. 22, 24–5
  • TOUŽIL, Gustav. Paměti F. F. Šamberka a hrst vzpomínek. Praha: Pospíšil, 1906. Dostupné online.
  • VAVROUŠEK, Bohuslav; NOVÁK, Arne. Literární atlas Československý, díl 1., vydání 1952, s. 168.
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 52–57.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.