Evropský komisař pro životní prostředí

Komisař pro životní prostředí je člen Evropské komise, který je odpovědný za environmentální politiku EU. Současným komisařem je Virginijus Sinkevičius.

Evropská unie učinila řadu environmentálních kroků, částečně v souvislosti se změnou klimatu. Nejvýznamnějším je podepsání Kjótského protokolu v roce 1998, v roce 2005 zřídila systém obchodování s emisemi a v současné době souhlasí s jednostranným snížením emisí do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s údaji z 90. let. (Viz: Energetická politika Evropské unie)

Mezi další politiky patří Natura 2000, rozsáhlá a úspěšná síť lokalit na ochranu přírody, směrnice o registraci, hodnocení a autorizaci chemikálií (REACH) vyžadující testování bezpečnosti široce používaných chemikálií a rámcová směrnice o vodách zajišťující, aby kvalita vody dosahovala vyšších standardů.

Příklad energetického štítku Evropské unie.

Současný komisař

Současným komisařem je Virginijus Sinkevičius z Litvy.

Bývalí komisaři

Karmenu Vella

V letech 2014–2019 byl komisařem Karmenu Vella z Malty. Ve svém slyšení před Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výborem pro rybolov[1] a ve svém úvodním prohlášení k Evropskému parlamentu Vella uvedl jako své priority Zelený růst, ochranu přírodního kapitálu, a ochranu občanů Unie před tlaky a zdravotními riziky souvisejícími s životním prostředím.

Stavros Dimas

Během svého slyšení v Evropském parlamentu Stavros Dimas oznámil čtyři hlavní priority svého funkčního období: globální oteplování, biodiverzitu, veřejné zdraví a udržitelnost; zdůraznil význam Kjótského protokolu, projektu Natura 2000, směrnice REACH a potřeby lépe prosazovat stávající právní předpisy EU v oblasti životního prostředí.

Na jednáních OSN o klimatických změnách v Buenos Aires v prosinci 2004 se pokusil vyjednat povinné snížení emisí, které by následovalo po vypršení platnosti Kjótského protokolu v roce 2012. To se setkalo s odporem USA, jehož zástupci o tom odmítli diskutovat.

Dimas dohlížel na zavedení systému EU pro obchodování s emisemi, který vstoupil v platnost 1. ledna 2005, přestože plány na snížení emisí v Polsku, Itálii, České republice a Řecku nebyly schváleny včas. Usiloval také o to, aby se do režimu obchodování s emisemi zahrnuly také letecké společnosti.

Carlo Ripa di Meana

Carlo Ripa di Meana byl jmenován komisařem pro životní prostředí v roce 1990, což kolidovalo se zvýšeným zájmem veřejnosti o životní prostředí.

Seznam komisařů
Jméno Země Období Komise
1 Carlo Ripa di Meana Itálie Itálie 1990–1992 Delorsova komise
2 Karel Van Miert Belgie Belgie 1992–1993 Delorsova komise
3 Ioannis Paleokrassas Řecko Řecko 1993–1995 Delorsova komise
4 Ritt Bjerregaardová Dánsko Dánsko 1995–1999 Santerova komise
5 Margot Wallströmová Švédsko Švédsko 1999–2004 Prodiho komise
6 Stavros Dimas Řecko Řecko 2004–2010 První Barrosova komise
7 Janez Potočnik Slovinsko Slovinsko 2010–2014 Druhá Barrosova komise
8 Karmenu Vella Malta Malta 2014–2019 Junckerova komise
9 Virginijus Sinkevičius Litva Litva 2019- Komise von der Leyenové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku European Commissioner for the Environment na anglické Wikipedii.

  1. Top témata. Volby 2014 | Evropský parlament [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.