Evropské stupňové měření
V rámci stupňového měření je zjišťována vzdálenost mezi dvěma body na Zemi, ležícími na stejném poledníku (příp. rovnoběžce). Z naměřených hodnot je možné vypočítat rozměry Země. Evropskými státy bylo v historii iniciováno mnoho stupňových měření (jak v Evropě, tak v jiných částech světa). V roce 1862 byla založena mezinárodní organizace Středoevropské stupňové měření, jejímž cílem bylo propojení všech stupňových měření na území Evropy. V roce 1867 byla organizace přejmenována na Evropské stupňové měření.
Historie evropských stupňových měření
Starověk
Eratosthenes (3. století př. n. l.)
Zmínky o historicky prvním stupňovém měření směřují do starověkého Řecka. Ve 3. století před naším letopočtem Eratosthenes Alexandrijský uskutečnil měření mezi Alexandriií a Syenou (dnes Asuán). Vzdálenost mezi body byla zjištěna za pomoci vojenských legií. Vojáci při pochodu počítali kroky a délka poledníkového oblouku pak byla z této hodnoty vypočtena. Středový úhel poledníkového oblouku odvodil Eratosthenes s pomocí tzv. skafé. Vypočtený zemský poloměr byl R = 7 361 km.
Poseidonios (135- 51 př. n.l.)
Poseidonios provedl stupňové měření mezi Alexandrií a ostrovem Rhodos. Středový úhel zjišťoval pozorováním výšek hvězd. Zjištěný poloměr Země byl R = 5 300 km a tento poloměr byl Evropany používán až do konce středověku. S tímto poloměrem počítal jak Ptolemaios při tvorbě mapy světa, tak Kryštof Kolumbus při své zamýšlené plavbě do Indie.
Středověk
V Evropě byl považován za správný poloměr Země zjištěný při měření Ptolemaia a další stupňová měření v tomto období neprobíhala. Obor byl rozvíjen především arabskými učenci. V Evropě se měření rozměrů Země dostalo opět na výslunní až s rozvojem mořeplavby na konci 15. století.
Novověk
16. až 18. století
1525 - Jean Fernel provedl stupňové měření na poledníkovém oblouku Paříž - Amiens. Zeměpisnou šířku měřil pomocí tzv. kvadrantu, vzdálenost mezi body měřil speciálně upraveným měřickým kočárem se známým obvodem kol.
1669 - 70 - Jean Picard zaměřil stejný poledníkový oblouk mezi městy Paříž - Amiens. Délka ale nebyla měřena přímo měřickým kočárem. K výpočtu vzdálenosti byla použita triangulace se zaměřením jedné délkové základny.
1736 - 37 - S novými poznatky vědy se rozšiřovaly vědomosti také o tvaru zemského tělesa. Teorii, že Země má tvar koule, vyvraceli svými poznatky významní fyzikové doby, např. Isaac Newton a Christian Huygens. Zemské těleso je podle nich zploštěné na pólech a tvarem odpovídá elipsiodu. Tyto poznatky bylo potřeba potvrdit stupňovými měřeními na dvou místech Země s významně odlišnou zeměpisnou šířkou. V letech 1736 - 37 bylo provedeno stupňové měření v Laponsku (v blízkosti pólu) a v letech 1736 - 44 proběhlo stupňové měření v Peru. Teorie o zploštění se těmito měřeními potvrdila.
1759 - 68 - Také na území tehdejšího Rakouska-Uherska proběhlo stupňové měření a to mezi obcí Soběšice (dnes na území České republiky) a Varaždínem (dnes území Chorvatska). Byl zaměřen poledníkový oblouk 2°57´. Práce měl na starost ředitel vídeňské hvězdárny Josef Liesganig.
1763 - 84 - poledníkové měření v Anglii
1792 - 98 - Na konci 18. století vyvstala potřeba mezinárodního sjednocení měrných jednotek. Francouzští geodeti se zapojili do mezinárodní debaty o určení jednotné délkové míry a prosazovali stanovení této míry odvozením z rozměrů Země. Jejich myšlenka byla přijata a nová délková míra (metr) měla být stanovena jako jedna desetimilióntina kvadrantu zemského poledníku. K přesnému určení této hodnoty bylo použito stupňové měření z Peru a také byl znovu zaměřen oblouk na pařížském poledníku. Práce probíhaly v letech 1792 - 98 a měli je na starosti Jean Baptiste Delambre a Pierre Francois Mechain. Měření je nazýváno jako "velké francouzské stupňové měření".
1748 - 65 - Měření podél poledníků bylo nadále rozšiřováno, ale přidalo se k němu také stupňové měření podél rovnoběžek. První měření ve směru východ - západ provedl C. F. Cassini.
19. a 20. století
Mezi významná stupňová měření jak pro rozvoj geodezie, tak pro zpřesnění rozměrů zemského tělesa, patřila následující měření
1816 - dánské měření
1821 - 32 - Gaussovo hannoverské měření
1831 - 38 - Besselovo východopruské měření
1817 - 52 - V těchto letech bylo uskutečněno Ruské stupňové měření Pod vedením V. J. Struveho. Rozsáhlé měření dosáhlo délky 2 880 km.
1857 - mezinárodní měření od Irska po Ural podél 51. rovnoběžky
1860 - byl propojen pařížský oblouk a anglická triangulace
1869 - 78 - V těchto letech bylo uskutečněno stupňové měření ve Španělsku
1898 - 1906 - pro upřesnění rozměrů a tvaru zemského tělesa bylo důležité rusko - švédské měření a francouzské měření v Peru
1922 - 36 - F. N. Krasovskij vedl v těchto letech rozsáhlá poledníková a rovnoběžková měření z Evropy až na dálný východ
Vznik mezinárodní geodetické asociace
Karl Friedrich Gauss, Friedrich Wilhelm Bessel či Johan Jakob Bayer usilovali o propojení jednotlivých měření na území Evropy. Iniciativy se chopilo Prusko a vyzvalo k účasti další státy. V roce 1862 vznikla organizace Středoevropské stupňové měření a jejími členy byly Prusko, Sasko, Rakousko, Belgie, Dánsko, Holandsko, Itálie, Norsko, Švédsko a Švýcarsko. V roce 1867 se připojilo také Španělsko, Portugalsko a Rusko a organizace byla přejmenována na Evropské stupňové měření. V roce 1886 bylo umožněno členství v organizaci také státům mimo evropský kontinent (tj. například USA, Japonsko, ...). Název organizace se dále měnil, nejprve na "Komise pro mezinárodní měření Země", později na "Mezinárodní geodetická asociace".
Literatura
MARŠÍKOVÁ, Magdalena - MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. 1. vyd. Praha : Libri, 2007. 182 s., [3] s. obr. příl. ISBN 978-80-7277-318-3
HÁNEK, Pavel. Data z dějin zeměměřictví : 25 tisíc let oboru. Vyd. 2. Praha : Klaudian, 2012. 159 s. Knihovna zeměměřiče ; sv. 5. ISBN 978-80-902524-4-8