Eva Zaoralová

Eva Zaoralová (roz. Šebánková; 28. listopadu 1932 Praha10. března 2022) byla česká filmová publicistka, specializující se především na francouzský a italský film. Od poloviny 90. let působila ve vedení karlovarského filmového festivalu.

PhDr. Eva Zaoralová
Eva Zaoralová (2007)
Rodné jménoEva Šebánková
Narození28. listopadu 1932
Praha
Československo Československo
Úmrtí10. března 2022 (ve věku 89 let)
Povolánípřekladatelka, spisovatelka, vysokoškolská učitelka a novinářka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Akademické gymnázium Štěpánská
OceněníŘád umění a literatury (2002 a 2012)
Artis Bohemiae Amicis (2002)
medaile Za zásluhy II. stupeň (2010)
Ceny české filmové kritiky (2017)
Manžel(ka)Zdenek Zaoral
RodičeJan Šebánek, architekt
Marie Šebánková
PříbuzníViktorin Šulc, dědeček z matčiny strany
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodila se 28. listopadu 1932 v Praze[1] jako jedináček v rodině architekta Jana Šebánka a jeho ženy Marie Šebánkové. I dědeček z matčiny strany Viktorin Šulc byl povoláním architekt.[2] Po studiu na pražském Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici vystudovala francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze – a to včetně absolvované jazykové stáži díky její znalosti francouzštiny a italštiny –, kde jí byl také přiznán titul PhDr.[2][3][4] Následně se věnovala překládání z francouzštiny a italštiny (dle Souborného katalogu NK ČR např. Giuseppe Dessì, Federico Fellini, Goffredo Parise, Michelangelo Antonioni, Alba de Céspedes, Sveva Casati Modignani, Pierre Daninos, Georges Simenon, Cesare Pavese, Carlo Fruttero, Alberto Bevilacqua, Fred Kassak).[5]

Od začátku 60. let spolupracovala s filmovými časopisy Kino a Film a doba,[6] byla i šéfredaktorkou druhého z nich. Spolupracovala také s magazínem Světová literatura a s nakladatelstvím Odeon.[6] Přednášela filmovou historii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.[6]

Od roku 1994 působila vedle herce Jiřího Bartošky ve vedení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, v letech 1995 až 2010 jako jeho umělecká ředitelka.[6] Od roku 2011 ji v této pozici vystřídal Karel Och a Zaoralová působila jako umělecká poradkyně festivalu.[6][7] Zasedala v porotách mnoha filmových festivalů (Benátky, Berlín, Cannes, Mannheim, Wiesbaden, Antalya).

Zemřela 10. března 2022.[6][8]

Ocenění

Dne 28. října 2010 převzala z rukou českého prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy v oblasti kultury.[9] V roce 2012 jí byl udělen polský Rytířský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky za přínos k rozvoji polsko-českého kulturního dialogu.[10][11] Ve stejném roce také povýšila na důstojnici francouzského Řádu umění a literatury poté, co jí byl roku 2002 udělen tentýž řád v hodnosti rytíře.[12] Roku 2017 obdržela Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii[6][13] a v roce 2018 získala „zvláštní uznání za mimořádný přínos české filmové kritice“ v rámci Cen české filmové kritiky.[14]

Osobní život

Byla třikrát vdaná,[15] jejími manžely byli chemik Jan König, filmový historik Ivo Hepner (1928–1975) a také Zdenek Zaoral (1945–1996).[16][17]

Odkazy

Reference

  1. Eva Zaoralová-Hepnerová In: Obec překladatelů
  2. Portrét: Eva Zaoralová. alenaprokopova.blogspot.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  3. ŘÍHOVÁ, Klára. Eva Zaoralová: Géniové bývají v soukromí často jiní, než si je představujeme. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2012-07-01 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  4. Eva Zaoralová. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  5. Eva Zaoralová, filmová publicistka a duše karlovarského festivalu, slaví 85. narozeniny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-11-27 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.
  6. ČTK. Zemřela Eva Zaoralová. Dlouholeté umělecké ředitelce karlovarského festivalu bylo 89 let. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2022-03-11 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  7. Stručná historie festivalu Archivováno 10. 10. 2007 na Wayback Machine na webu KVIFF
  8. Zemřela Eva Zaoralová, první dáma karlovarského festivalu. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  9. Prezident ocenil válečné veterány, ale i Knížáka a Maciuchovou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-10-28 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  10. Eva Zaoralová dostala polský Rytířský kříž | Lidé. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2012-07-19 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
  11. Eva Zaoralová dostala Rytířský kříž za zásluhy v propagaci Polska. Novinky.cz. BORGIS, 2012-07-18. Dostupné online [cit. 2017-12-21].
  12. Eva Zaoralová převezme francouzský Řád umění a literatury. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2012-11-28 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
  13. ČFTA. ČFTA. www.ceskylev.cz [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. (česky)
  14. ČTK. Nejlepším loňským filmem se stalo česko-slovenské drama Špína. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2018-01-27 [cit. 2018-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-01. ISSN 1213-5003.
  15. TICHÁ, Eva. Bartoška mi připadal jako fouňa, říká Eva Zaoralová. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-01-08 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  16. Zdenek Zaoral. ČSFD.cz [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
  17. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. První dámou českého filmu pořád zůstává Eva Zaoralová. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2014-07-07 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. ISSN 1213-9017.

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1120.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 753.
  • KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Vše o Evě. Reflex. CZECH NEWS CENTER, červenec 2010, čís. 26, s. 66–70. ISSN 0862-6634.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 805.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 544.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.