Zdenek Zaoral

Narodil se 17. srpna 1945 v Praze.[2] Absolvoval nejprve střední průmyslovou elektrotechnickou školu,[3] v srpnu 1971 dokončil studium filmové a televizní režie na FAMU a poté pokračoval ještě dvouletým dálkovým studiem kamery.[3] V průběhu studií natočil několik krátkých filmů, většinou z hudební oblasti.[4] Za svůj studentský snímek Smuteční holka (1967) získal druhou cenu na Mezinárodním festivalu úzkého filmu v Salernu,[5] dalším počinem bylo např. Umění milovati De arte amatoria (1968).[6] Během prvních let studia, roku 1967[5], vstoupil do komunistické strany, o rok později však členství ukončil, což později mohlo mít negativní vliv na jeho uměleckou kariéru.[3]

Ještě před ukončením studia, od roku 1970, byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde během následujících osmi let vystřídal různé funkce od asistenta režie přes scenáristu po pomocného režiséra.[3] Napsal zde scénáře k filmům Aféry mé ženy (1972) a Zlá noc (1973), pomocnou režií přispěl ke snímkům Za volantem nepřítel (1974), Šestapadesát neomluvených hodin (1976), Léto s kovbojem (1976) a Proč nevěřit na zázraky (1977), spolupracoval i na filmu Tři od moře (1978).[2][3]

Po roce 1979 působil na volné noze, věnoval se filmové teorii a kritice. Psal recenze a další texty do Tvorby, Scény, Záběru či Svobodného slova a obsáhlé teoretické statě publikoval v časopise Film a doba, kde působila také jeho manželka Eva Zaoralová (byli sezdáni roku 1975[7]). Jako externista vyučoval na FAMU (1979–1982[5][8]), spolupracoval i s Československým filmovým ústavem a Ústavem teorie a dějin umění Československé akademie věd.[3]

Později debutoval celovečerním autorským filmem Pavučina (1986),[4][9] který zpracovával tehdy tabuizované téma drogových závislostí a získal i několik ocenění.[5] Mimo jiné za něj Zaoral získal v roce 1986 ocenění Bílá vrána časopisu Mladý svět.[7][8] Po Pavučině režíroval ještě film z divadelního prostředí Poutníci (1988).[4]

Věnoval se také fotografování, měl několik samostatných výstav. Mezi jeho záliby patřilo také železniční modelářství.[5] V 80. a 90. letech vydal několik knižních publikací, tematicky zahrnujících i tyto oblasti jeho zájmu: Fotograf (1986), Automatizace modelové železnice (1988), biografii Frederico Fellini (1989) a naučnou příručku Fotografujeme (1993).[3]

Po roce 1990 se krátce angažoval v politice a věnoval se i podnikání. Byl také členem Filmového a televizního svazu.[5] Zemřel ve věku 51 let 12. listopadu 1996 v Praze.[2]

• Zdenek Zaoral v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zdenek Zaoral ve Filmové databázi
• Zdenek Zaoral na Kinoboxu.cz
• Zdenek Zaoral ve Filmovém přehledu