Eva Besnyö

Éva Marianna Besnyő (Budapešť, 29. dubna 1910 – Laren, 12. prosince 2003) byla maďarskonizozemská fotografka.

Eva Besnyö
Rodné jménoBesnyő Éva Marianna
Narození29. dubna 1910
Budapešť
Úmrtí12. prosince 2003 (ve věku 93 let)
Laren
Místo pohřbeníZorgvlied
Alma materVeres Palne High School (do 1928)
Povolánífotografka, fotograf architektury a odbojářka
RodičeBlumgrund Bernát
Manžel(ka)John Fernhout (1933–1945)
Wim Brusse (1945–1968)
Partner(ka)Wim Brusse (1939–1945)
PříbuzníCharley Toorop (tchyně)
OceněníOpzij Literatuurprijs (1985)
Oeuvre Awards BKVB (1994)
Cena BNO Pieta Zwarta (1994)
Cena Ericha Salomona (1999)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Maviye Karaman Ince a Eva Besnyö na slavnostním předávání cen Opzij (1985)
Eva Besnyö poskytuje rozhlasový rozhovor při zahájení výstavy Foto '37 v muzeu Stedelijk. V.l.n.r. Willem Sandberg, John Fernhout, Eva Besnyö, neznámá žena a Paul Schuitema.

Vyrůstala se dvěma sestrami v liberální židovské rodině. K šestnáctým narozeninám dostala fotografickou kameru Kodak, takzvanou boxcameru. Besnyö byla dívkou po boku Roberta Capy v Budapešti, kterému dávala první lekce fotografie. Když jí bylo 18, absolvovala kurz reklamy a portrétní fotografie u Jozsefa Pécsiho s fotoaparátem Rolleiflex. Podporoval ji, aby odjela do Berlína, kde začala pracovat jako profesionální fotografka. V Berlíně se také setkala s nizozemským fotografem Johnem Fernhoutem. Fernhout, syn malíře Charleyho Tooropa, se vrátil do Nizozemska v roce 1930. Kvůli nástupu nacistů se Éva Besnyő rozhodla Německo opustit a v roce 1932 následovala Fernhouta do Nizozemska. Vzali se v roce 1933.

Besnyö patřila mezi stoupence Neues Sehen. Jako členka výstavního výboru byl Besnyö vedle předsedy Paula Schuitemy a Cas Oorthuyse jednou z hnacích sil při organizaci výstavy Foto '37, která se konala v létě roku 1937 pod záštitou VANK v muzeu Stedelijk v Amsterdamu.[1]

Až do druhé světové války se hodně věnovala portrétní fotografii, ale zájem měla i o fotografování architektury. Během okupace se musela skrývat a aktivně působila v odboji.

V roce 1939 navázala vztah s grafickým designérem Wimem Brusseem.[2] V roce 1945 se rozvedla s Fernhoutem a provdala se za Brusse, se kterým měla syna a dceru. Poté, co děti trochu zestárly, začala znovu fotografovat, počátkem sedmdesátých let se zaměřila hlavně kamerou Leica na záznam akcí amsterdamských feministek, zejména skupiny Dolle Mina. V roce 1985 byla Besnyő oceněna Cenou Annie Romein. V roce 1994 jí byla udělena cena Piet Zwart.[3]

V roce 1952 se spolu s Carlem Blazerem, Emmou Andriesse a Casem Oorthuysem zúčastnila výstavy Photographie v Městském muzeu Amsterodamu.[4]

Ve stáří musela přestat fotografovat kvůli problémům s očima. Poslední roky svého života žila v Rosa Spier Huis v Larenu, kde zemřela v roce 2003 ve věku 93 let.

V roce 2004 získala 143. místo ve volbách Největšího Holanďana.

Galerie

Známky s dětskými portréty (1947) podle fotografií Évy Besnyő:

Práce ve veřejných sbírkách (výběr)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eva Besnyö na nizozemské Wikipedii.

  1. Fotografie in Nederland 1920–1940, p. 127
  2. http://collectie.nederlandsfotomuseum.nl/fotografen/detail/f2e2c8ba-61fb-aaad-c7db-b2b53b52876b/media/undefined
  3. Piet Zwart Prijs voor Eva Besnyö www.BNO.nl
  4. Visser, Hripsimé. Biographical Dictionary of the Netherlands. [s.l.]: Huygens ING - The Hague, 2013. Kapitola Andriesse, Emmy Eugenie (1914-1953). (anglicky)
  5. Objecten in het Rijksmuseum

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.