Cas Oorthuys

Oorthuys byl nejstarší syn reformovaného pastora Gerarduse Oorthuijse a Dorothey Cathariny Heleny Christiny de Stoppelaarové. Od svého prvního roku Oorthuys bydlel v Amsterdamu, kde se jeho otec stal pastorem. Protože byl dyslektik, navštěvoval řemeslnou školu a pak kurz na škole architektury, dekorativního umění a řemesel a studoval architekturu u MTS, obě v Haarlemu. V Haarlemu se také duchovně rozvíjel a stal se vegetariánem a anti-militaristou. Četl také komunistickou literaturu.

V roce 1930 pracoval Oorthuys dva roky jako architekt v Amsterdamu, ale přišlo období krize. Jako nezaměstnaný se seznámil s komunistickou stranou Holandska, ke které se připojil. Následně začal pracovat jako grafik a fotograf. Spolu s malířem Jo Voskuilem vedli v letech 1932 až 1935 reklamní agenturu OV 20 ("Oorthuys-Vos 20"). Ve třicátých letech produkoval silné propagandistické snímky v tradici “pracujícího dělníka”. Témata zahrnovala chudobu, policejní násilí, nezaměstnanost a vystěhování. Jeho výkon byl ovlivněn hnutím "Neues Sehen", které považovalo design za důležitější než téma. Ve třicátých letech, se stal aktivním členem různých levicových organizací. V roce 1936 se stal pravidelným fotografem v De Arbeiderspers. Psal zprávy pro časopisy, tvořil knižní ilustrace a obálky a organizoval fotografické výstavy. Známý je jeho plakát De Olympiade onder dictatuur, Olympiáda po diktaturou z roku 1936.

Během německé okupace se stal členem holandské novinářské asociace, do které se v roce 1941 museli na rozkaz okupačních sil registrovat všichni žurnalističtí fotografové. V únoru 1942 své kontroverzní členství ukončil. Během války pracoval na úkolech od Agrarisch Fonds a fotografoval pro knihu o zemědělství v Nizozemsku. Od roku 1942 dělal Oorthuys pasové fotografie pro padělané průkazy totožnosti a další práci pro odboj. V květnu 1944 byl Němci zatčen a odvezen do tábora Amersfoort. Po třech měsících byl propuštěn a schovával se. Do spolku De Ondergedoken Camera (Skrytá kamera[2], Underground kamera) nastoupil v září téhož roku. Skupina vznikla z iniciativy fotografů Fritze Kahlenberga a Tonnyho van Renterghema a zahrnovala jak profesionální fotografy, tak i amatéry. Cílem bylo využít jejich schopnosti dokumentovat. Protože fotografování bylo během německé okupace Nizozemska zakázáno, pracovalo se jim za velmi obtížných okolností. Pro svou vlastní bezpečnost často zůstávali v anonymitě a někdy pod pseudonymem. Jejich cílem bylo zachytit všední život v nacisty okupovaném Nizozemí. Museli se vypořádat s velkými logistickými problémy, jako byl nedostatek materiálu a omezená elektrické energie, vyžadující použití karbidových výbojek a centrální temné komory, ale i tak se jim podařilo zachytit hodně situací. Fotoaparáty byly často skryty pod bundou, novinami nebo zabudovány do nákupních tašek nebo aktovek s otvorem pro objektiv.[2] Členové této skupiny fotografů byli například: Fritz Kahlenberg, Charles Breijer, Emmy Andriesse, Menno Huizinga nebo Boris Kowadlo.

Po válce následovalo období, ve kterém se Nizozemsko snažilo obnovit svou autoritu na „Východě“. V této válce si Oorthuys vybral stranu mladé Republiky Indonésie. Vydal fotoalbum pod názvem "In Progress".

Po válce, nicméně, Oorthuys pokryl mnohem širší fotografická témata, proto postupně uvolňovat omezení jeho rodičovského církevního prostředí a komunistického období. Vylíčil život obyčejných lidí z humanistického pohledu na život a publikoval mnoho fotoalb, cestovních zpráv a firemních publikací. Jeho volba byla velmi pestrá.

V roce 1952 se spolu s Carlem Blazerem, Emmou Andriesse a Evou Besnyö zúčastnil výstavy Photographie v Městském muzeu Amsterodamu.[3]

Oorthuys se oženil s učitelkou Gezinou Broerse ( 1910 - 1997 ) 31. srpna 1932 a měli spolu syna a dceru. Manželství nebylo harmonické a skončilo rozvodem 5. srpna 1938 před vypuknutím války, Oorthuys se setkal s filmovou scenáristkou Lydií Krienenovou (nar. 1919 ) v Amsterdamu a vzali se 3. dubna 1940. S ní měl syna a dvě dcery. Oorthuys zemřel náhle v roce 1975.

Jeho archiv čítá více než půl milionu negativů, který byl velmi kompletní od roku 1944 a pokrývá širokou škálu témat. Když přednášel o svých zkušenostech po válce, opakovaně používal fotografie z tohoto období v knihách a jako ilustrace pro výstavy a knihy. Archiv Oorthuys se nachází v Nederlands Fotomuseum v Rotterdamu.

• 1964 ANWB ocenění za knihu Amsterdam onze hoofdstad
• 1966 CPNB ocenění za knihu Netherlands
• 1969 Sledelijk Museum, Amsterdam, oslavuje 60. narozeniny Oorthuyse výstavou a knihou
• 1971 Rytířský řád Oranje-Nassau
• 1975 poštovní známka připomínající výročí osvobození

• 
  Oprava nábřeží Walcheren, 1945
• 
  Odvodnění Wieringermeerpolder, poté, co byly uzavřeny brány ve Wieringermeerdijku. Interiér čerpací stanice Leemans, 1. srpna 1945
• 
  Fotografie byla součástí informačního stánku inspektorátu práce na veletrhu, 1943
• 
  Fotografie byla součástí informačního stánku inspektorátu práce na veletrhu, 1943