Eugen Alfons Czernin

Evžen Alfons Černín z Chudenic (německy Eugen Alfons Czernin, 3. ledna 1892, Praha16. června 1955, Vídeň)[1] byl český šlechtic a hrabě z rodu Černínů z Chudenic. Byl c. a k. komoří a velký stoupenec rakousko-uherské monarchie.

Evžen Alfons Černín z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic
8. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
9. duben 1932  16. červen 1955
(od 10. prosince 1918 republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
PředchůdceFrantišek Jaromír Evžen Czernin
NástupceRudolf Czernin
C. a k. komoří
Ve funkci:
?  1918
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození3. ledna 1892
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. června 1955 (ve věku 63 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
Choť(1919) Josefína Gabriela Schwarzenbergová (1895–1965)
RodičeRudolf Alfons Czernin-Morzin (1855–1927)
Emma Orsini-Rosenberg (1858–1905)
Děti1. Karel Evžen (1920–1940)
2. Terezie, provdaná Spannocchiová (1921–2000)
3. Rudolf Czernin (1924–2004)
Příbuzníadoptivní otec: František Jaromír Evžen Czernin (1857–1932)
sestra: Marie, provdaná Bronn-Weikersheimová (1879–1963)
bratr: Rudolf Czernin z Chudenic a Morzinu (1881–1928)
bratr: Artur Czernin (1882–1886)
bratr: František Czernin (1885–1954)
bratr: Karel Czernin (1886–1978)
sestra: Ida, provdaná Thun-Hohensteinová (1888–1965)
vnuk: Karl-Eugen Czernin (* 1956)
vnučka: Caroline, provdaná Laussnerová (* 1956)
tchán: Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860–1938)
tchyně: Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1870–1945)
švagr: Adolf ze Schwarzenbergu (1890–1950)
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Profesesběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Zámek Krásný Dvůr, který byl ve vlastnictví Evžena Alfonse Černína

Narodil se v Praze jako Evžen Alfons Maria Josef hrabě Černín z Chudenic (Eugen Alfonsus Maria Joseph Graf Czernin von und zu Chudenitz). Jeho rodiči byli Rudolf Alfons Černín-Morzin a Emma Orsiniová z Rosenbergu.

Evžen Alfons studoval na univerzitě v Etonu.[2]

Dne 23. října 1919 se na zámku v Hluboké nad Vltavou[1] oženil s Josefínou, princeznou ze Schwarzenbergu.[3][1] Zdědil několik zámků, na Lounecku zámek Petrohrad a Krásný Dvůr. V jižních Čechách pak zámek v Jindřichově Hradci. Přičinil se o zlepšení hospodaření na těchto panstvích a splatil zděděné dluhy.

Během druhé světové války zůstal s rodinou na zámku v Petrohradě, tedy na území Říše (zabraných Sudet). Tím se stal říšským občanem, byť o toto občanství nikdy nepožádal.[3] Během války několikrát pomohl Čechům, za což mu byl nacisty zámek v Krásném Dvoře zabaven a přidělen říšskému ministrovi zahraničí Joachimovi von Ribbentrop.[3] Evžen Alfons nikdy něhem okupace nevstoupil do NSDAP.[4] Přesto mu byl v roce 1945 na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek a on sám byl zatčen a vyslýchán na Ruzyni. Nakonec byl propuštěn, protože kolaborace mu nebyla soudně prokázána,[5] přesto mu majetek nebyl vrácen. Později odešel za svou rodinou do Rakouska. Za svého pobytu v Rakousku si zažádal o československé občanství, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno a žádost o zachování občanství zamítlo rovněž Ministerstvo vnitra ČR v roce 2005.

Zemřel ve Vídni v roce 1955.[4][6][7]

Jeho syn Rudolf a vnuk Karl v roce 1990 požádali o navrácení majetku v restituci a žádosti bylo zčásti vyhověno na základě rozhodnutí dvou úřednic pražského magistrátu, které jim v roce 1999 vydaly nesprávné potvrzení, že Josefina Czerninová byla v době své smrti v roce 1965 československou občankou.[6][7][pozn. 1] Restituenti dnes vlastní pozemky u Velichova na Karlovarsku, Třeboně a zámek Lázeň u Chudenic.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. Restituční kauza není ani v roce 2020 zcela uzavřena. Ačkoliv soudy se převážně shodují na tom, že vydání potvrzení o státním občanství bylo nesprávné, nepanuje shoda v tom, zda toto nesprávné rozhodnutí bylo učiněno úmyslně či v dobré víře (či nesprávným výkladem zákona) a zda zrušení tohoto rozhodnutí může ovlivnit vydávání majetku nebo zpětně ovlivnit již provedenou restituci. Soudy již vydaly několik protichůdných rozhodnutí, které pak byly soudy vyšší instance zrušeny.[8][9]

Reference

  1. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 91.
  2. VOTÝPKA, Vladimír, ed. Příběhy české šlechty. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 1995, 2001, 200213.. S. 408. (česky)
  3. Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce. jindrichohradecky.denik.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-24.
  4. VOTÝPKA, Vladimír, ed. Paradoxy české šlechty.. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 2005, 2013.. S. 371. (česky)
  5. Archivovaná kopie. www.novadomus.cz [online]. [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-14.
  6. Soud osvobodil úřednice, které před 20 lety potvrdily občanství hraběnce Czerninové. Seznam zprávy [online]. 23. 9. 2019 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
  7. Soud potrestal úřednice, díky nimž Czerninové získali zpět majetek. Seznam zprávy [online]. 10. 9. 2020 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
  8. Usnesení Ústavního soudu č. II.ÚS 375/17 ze dne 12. 12. 2017, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Habersbergera. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
  9. Usnesení Nejvyššího soudu č. 3 Tdo 39/2018 ze dne 31. 5. 2018, o dovolání nejvyššího státního zástupce. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.
  10. JUŘÍK, Pavel. Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce a Slavatů. Jindřichohradecký deník [online]. 17.8.2010 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online.

Literatura

  • POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 91.
  • Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání
  • Vladimír Votýpka: Paradoxy české šlechty. Praha a Litomyšl: Paseka, 2013, 2. vyd., stran 371, kap. 9, ISBN 978-80-7432-351-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.