Estonské vévodství (1219–1346)

Estonské vévodství (dánsky Hertugdømmet Estland, latinsky Ducatus Estoniae), také označované jako Dánské Estonsko, bylo přímé panství (latinsky dominium directum) dánského krále v letech 1219 až 1346. Stát vznikl se svolením papeže v období severních křížových výprav po vítězné bitvě u Lyndanisse, v níž Dánové vedení králem Valdemarem II. spolu se spojenci porazili pohanské Estonce a dobyté území prohlásili za své (vévodství proto bývá někdy řazeno k tzv. křižáckým státům). Později Estonské vévodství vstoupilo do Livonské konfederace, dál však zůstávalo pod kontrolou Dánska. Roku 1343 jej ochromilo povstání Estonců proti dánské nadvládě, trvající až do roku 1345 a které Dánové zdárně potlačili za nezbytné pomoci Řádu německých rytířů, kterému poté Dánové roku 1346 vévodství prodali. Němečtí rytíři poté vévodství připojili ke svému řádovému státu (Ordensstaat).

Estonsko a Livonské konfederace (Terra Mariana) v roce 1260

Opevnění Tallinnu

Estonské vévodství Hertugdømmet Estland (da) Ducatus Estoniae (la) ↓ 1219–1346 (Dánský Øsel 1559–1645)  →  → vlajka znak
geografie Země Estonska pod kontrolou Dánska v 1219–1645
hlavní město:	Reval (Tallinn)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Dánové, Estonci (majorita)
jazyky:	dánština, estonština, dolnoněmčina
náboženství:	římskokatolické (oficiální), staroestonské (pohanské)
státní útvar
státní zřízení:	feudální monarchie – přímé panství dánského krále
mateřská země:	Dánské království Terra Mariana Terra Mariana
státní útvary a území
předcházející: Staré Estonsko: Revala Harjumaa Virumaa následující: Stát Řádu německých rytířů Estonské vévodství (1561–1721)