Erwin von Schwartzenau

Studoval vídeňské Theresianum a v letech 1876–1879 absolvoval práva na Vídeňské univerzitě. Od roku 1880 působil jako úředník na místodržitelství v Innsbrucku, od roku 1885 na okresním hejtmanství v Meranu. Od roku 1887 přešel na úřednické posty na ministerstvu kultu a vyučování. V roce 1891 byl jmenován okresním hejtmanem v Neunkirchenu. V roce 1893 byl povolán na ministerstvo vnitra na post ministerského tajemníka. Zde stoupal v úřední hierarchii a k roku 1900 již vykonával funkci sekčního šéfa. Předseda vlády Ernest von Koerber ho tehdy pověřil vedením jednání o jihotyrolské autonomii. V roce 1901 byl jmenován místodržícím pro Tyrolsko a Vorarlbersko. Snažil se o sblížení obou tyrolských etnik, ale v roce 1904 zde došlo k etnickým konfliktům okolo zřízení italského vyučování na univerzitě v Innsbrucku. V roce 1906 odešel na post předsedy senátu správního soudního dvora. V roce 1912 byl jmenován místopředsedou správního soudního dvora.[1]

Za druhé vlády Ernesta von Koerbera se stal ministrem vnitra. Funkci zastával od 31. října 1916 do 20. prosince 1916.[2] Pak se vrátil do správního soudního dvora a od roku 1917 byl jeho prezidentem. Kromě toho byl od roku 1916 až do roku 1918 členem Panské sněmovny, kde náležel ke konzervativní pravici.[1]