Erwin Madelung

Narodil se v roce 1881 v Bonnu. Jeho otcem byl chirurg Otto Wilhelm Madelung. Doktorát získal v roce 1905 na univerzitě v Göttingenu. V této době se věnoval krystalovým strukturám. V průběhu své práce vyvinul Madelungovu konstantu, která charakterizuje čisté elektrostatické účinky všech iontů v krystalové mřížce, a je používána k určení energie jednoho iontu.

Roku 1921 nastoupil místo Maxe Borna jako profesor teoretické fyziky na univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1949. Specializoval se na atomovou fyziku a kvantovou mechaniku, a v této době objevil Madelungovu rovnici, alternativní formu Schrödingerovy rovnice.[1]

Známo je rovněž Madelungovo pravidlo, které říká, že atomové orbitaly jsou obsazovány elektrony v pořadí rostoucích hodnot součtu kvantových čísel n + l.

• Magnetisierung durch schnell verlaufende Stromvorgänge mit Rücksicht auf Marconis Wellendetektor. Göttingen, Univ., Phil. Fak., Diss., 1905.
• Die mathematischen Hilfsmittel des Physikers, Springer Verlag, Berlin 1922.[2] subsequent editions: 1925,[3] 1936,[4] 1950, 1953, 1957, 1964.