Ernest Breiter

Působil jako novinář a politik. V roce 1895 založil ve Lvově list Monitor.[1]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii všeobecnou v Haliči, obvod město Lvov. Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Zvolen byl za obvod Halič 02. Mandát zde obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[3]

Ve volbách roku 1901 se uváděl coby nezávislý socialista.[4] Po volbách byl nezařazeným poslancem (zmiňován coby polský radikál).[5] Po volbách roku 1907 i 1911 byl rovněž nezařazeným poslancem.[3] Působil ale podle jiného zdroje jako hospitant Rusínského klubu.[6]

V roce 1915 pomáhal uprchlíkům z Haliče.[1] Roku 1915 byl zajat ruskými vojsky a odvlečen do Kyjeva, později do ruského vnitrozemí. Roku 1917 mu bylo umožněno se vrátit do Rakouska-Uherska.[7] V roce 1918 vstoupil do Ukrajinské národní rady a podílel se na vládě Západoukrajinské republiky. Jako jediný polský politik podpořil ukrajinskou nezávislost. Po dobytí Západoukrajinské republiky se přesunul do Vídně, kde byl členem ukrajinské exilové vlády Jevhena Petruševyče.[2] Po jejím rozpuštění žil v Rakousku. Zabýval se obchodem. Zemřel v chudobě.[1]