Ernest Špitz

Jeho rodiče Terézia Špitzová (rozená Herzogová, nar. 1904) a Jozef Špitz (1902–1962) pocházeli z Trnavy, jako mladí odešli do Palestiny, kde pomáhali budovat židovskou domovinu.[1] V roce 1927 se rodiče kvůli otcovým zdravotním problémům vrátili zpět na Slovensko. Otec působil jako kantor židovské náboženské obce v Dolném Kubíně (třikrát denně vedl modlitby v synagoze, prováděl pohřby a svatby apod.) a přivydělával si jako účetní.[1] Matka byla učitelkou.[pozn 1] Podle Ernestova bratra Tibora byla rodina velmi chudá.[1]

Ernest Špitz se narodil 15. července 1927 v Trnavě.[3] Ještě v tomto roce se se rodina přestěhovala do Dolného Kubína, kde jeho otec získal zaměstnání.[3] V roce 1933 začal navštěvovat ľudovú školu a od roku 1938 studoval na gymnáziu.[3] O prázdninách před třetím ročníkem gymnázia dostali každý ze sourozenců Spitzových dopis, v němž bylo napsáno, že se jim kvůli jejich židovskému náboženství zakazuje vzdělávání na všech středních školách na Slovensku.[3] Místní židovská obec během několika týdnů vybudovala improvizovanou školu, kde Ernestova matka vyučovala v jednotřídce několik desítek židovských dětí z Oravy. Škola fungovala až do Slovenského národního povstání v roce 1944, ale s tím, jak na jaře roku 1942 začaly transporty, dětí postupně ubývalo a nakonec zůstali jen čtyři; tři sourozenci Spitzovi a syn lékárníka. (Lékárníci měli jako tzv. hospodářští Židé výjimku z transportu, výjimku měli rovněž oba rodiče – otec byl pověřen pochováváním Židů z celé Oravy a matka měla výjimku jako učitelka židovských dětí.) Výjimka ovšem měla být jen dočasná, Spitzovi měli podle plánu odjet posledním transportem. Kvůli obrovské nouzi si rodina v této době různým způsobem přivydělávala (Ernest s Tiborem např. pracovali v zahradnictví, obcházeli vesnice a vyměňovali různé věci za staré železo, které dávali do sběru, opravovali vyhozené věci a pak je prodávali vesničanům, či působili jako chiropraktikové).

V letech 1948–1949 studoval Špitz na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Ján Želibský) a v letech 1949 až 1953 na Vysoké škole výtvarného umění (VŠVU) v Bratislavě na oddělení figurálního malířství u profesora Jána Mudrocha.[4]

V začátcích tvorby navázal na evropské umění, zejména na raná díla Pabla Picassa a Paula Cézanna, což se projevilo v kresebném i malířském soustředění na pevnou kompoziční stavbu a sytý kolorit ve figurálních kompozicích, autoportrétech a motivech z cirkusového prostředí (Klaun, 1956). Po roce 1957 se zvláště v ženských aktech přiklonil k expresivnímu rukopisu a výrazové zkratce. Přitahoval jej i problém analytického kubismu (Matka, 1957).[5]

I přes krátký život stihl pro výtvarné dění na Slovensku vykonat mnohé. Vedle intenzivní malířské práce byl aktivním organizátorem kulturně-společenských událostí. V roce 1956 připravoval projekt Divadlo videnia (předobraz Laterny magiky) a od roku 1956 se účastnil na přípravě společného vystoupení mladé generace, realizovaném o rok později výstavou v Bratislavě a Praze. Spolupracoval s redakcí časopisu Mladá tvorba.

Galéria mladých, jejíž vznik inicioval Špitz v roce 1958, představovala v dějinách slovenského výtvarného umění prostor pro aktuální tendence v umění v 60. a 70. letech 20. století. Špitz ji původně nazval Galerií mladých, posléze však v říjnu 1958, po první samostatné výstavě Cypriána Majerníka, ji pojmenoval jeho jménem. Galerie byla místem prvních výstav tehdy začínajících autorů, později patřících k významným slovenským výtvarníkům. V roce jejího založení se zde společnou výstavou představil široký okruh autorů ve stejné době vzniklé Skupiny Mikuláše Galandy. Vystavovali v ní i mnozí další malíři. Její původní sídlo na Hurbanově náměstí v Bratislavě, bylo skutečným místem nejaktuálnějších výstav umění mladých autorů hlavně 60. a 70. let 20. století, ale i dynamickým prostorem k diskusím, polemice a kritice tak, jak si to Špitz přál. Podobný program s dynamickým prostorem k polemice chce následovat znovuoživená Galéria Cypriána Majerníka, od roku 2008 v nových prostorách v bratislavském Zičiho (Zychiho) paláci.

Těžištěm Špitzovy tvorby byly figurální práce – portrétní studie, figurální kompozice, akty a žánrové figurální motivy. Zobrazoval i přírodní a městské motivy, liptovskou krajinu, práce na vesnici, zátiší. Protiválečná díla s výjevy z koncentračních táborů jsou poznamenána zkušenostmi z válečných let, vyjadřují strach, úzkost, žalují. Působivá jsou jeho zobrazení výjevů ze světa divadla a cirkusu.[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernest Špitz na slovenské Wikipedii.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernest Špitz
• Ernest Špitz v informačním systému abART