Mikuláš Galanda

Po absolvování gymnázia v Lučenci, začal v roce 1914 studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Studium však musel po dvou letech pro válečné události 1. světové války zanechat.

V roce 1922 odjíždí do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera. Po roce přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění a studoval u prof. A. Thieleho a prof. Augusta Brömse. V době studia v Praze se spřátelil s Martinem Benkem.

Po ukončení studia vyučoval Mikuláš Galanda od roku 1929 malbu a kreslení na střední škole v Bratislavě. V roce 1933 se stal řádným profesorem na tamější Škole uměleckých řemesel. Na počátku 30. let 20. století vystoupil Mikuláš Galanda spolu s přítelem Ľudovítem Fullou před veřejnost s manifestem „Súkromné listy Fullu a Galandu“, ve kterých: „vyslovili potrebu skoncovať so starými, nič nehovoriacimi umeleckými metódami a zabehanými manierami a žiadali preraziť a uvoľniť cestu novým výrazovým prostriedkom a postupom, ktoré by zodpovedali dynamickým premenám, ktoré boli charakteristické pre život človeka a spoločnosti 20. storočia.“

Galanda ilustroval také kulturní a politickou revue DAV.

Mikuláš Galanda byl pochován v Turčianských Teplicích a v roce 1978 byly jeho tělesné ostatky převezeny na Národní hřbitov v Martině. V jeho rodném domě v Turčianských Teplicích je od roku 1991 zpřístupněna galerie se stálou expozicí jeho děl.

Kromě množství výstav po celém Československu vystavoval Mikuláš Galanda svoje díla v New Yorku, v Moskvě a v roce 1937 i na Světové výstavě v Paříži, kde získal stříbrnou medaili za knižní grafiku a ilustrace.

Mezi jeho nejznámější obrazy patří:

• Matka
• Stojící ženský akt
• Slovenská rodina
• Zbojníci