Erich von Kielmansegg

Erich von Kielmansegg (13. února 1847 Hannover5. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1895 předseda vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga) a ministr vnitra Předlitavska.

Erich von Kielmansegg
13. předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
20. června 1895  30. září 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlfred Windischgrätz
NástupceKazimír Badeni
10. ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
20. června 1895  30. září 1895
Předseda vládyErich von Kielmansegg (ve vlastní vládě)
PředchůdceOlivier de Bacquehem
NástupceKazimír Badeni

Narození13. února 1847
Hannover
Hannoverské království Hannoverské království
Úmrtí5. února 1923 (ve věku 75 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
Místo pohřbeníDöblinger Friedhof
RodičeEduard von Kielmansegg a Juliane von Zesterfleth
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik
CommonsErich von Kielmansegg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pocházel z Hannoverského království, kde byl jeho otec Eduard von Kielmansegg členem tamní vlády. V roce 1866 Erich von Kielmansegg přesídlil do Vídně. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1870 nastoupil do státních služeb jako úředník na místodržitelství v Dolních Rakousích. V letech 1876–1881 byl okresním hejtmanem v Badenu a v letech 1881–1882 v Sechshausu na předměstí Vídně (zde podporoval sloučení předměstských obcí s Vídní a vytvoření Velké Vídně, což bylo realizováno až v roce 1890). Od roku 1882 do roku 1886 byl vysokým úředníkem v zemských vládách v Korutanech a Bukovině. Pak do roku 1889 pracoval na ministerstvu vnitra. V roce 1889 se stal místodržícím Dolních Rakous.[1]

20. června 1895 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga. Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 30. září 1895.[2] Šlo o úřednický kabinet, který měl jen překlenout dočasné období do sestavení nové trvalejší vládní většiny, která se pak našla v podobě vlády Kazimíra Badeniho.[3]

Po odchodu z vlády se vrátil na pozici místodržícího Dolních Rakous, na níž setrval až do roku 1911. Zaváděl zde správní reformy, které potom byly aplikovány i v jiných zemích monarchie. Zasloužil se i o regulaci Dunaje v okolí Vídně (zřízení koryta Donaukanalu) i řeky Wien. Politicky byl orientován liberálně, ale nebyl aktivní ve stranickém životě. Vystupoval ovšem proti sociálním demokratům a neúspěšně se snažil rovněž bránit nástupu Karla Luegera na post vídeňského starosty.[1][4]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kielmansegg, Erich Gf. (1847-1923), Beamter und Politiker, s. 322. (německy)
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588. (česky)
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 440. (česky)
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.