Erich Wasmann

V době studií se ještě zabýval svými oblíbenými brouky, což dokládá jeho první práce Der Trichterwickler pojednávajcí o zobonoskovitých, ale po recenzi knihy Lubbockovy knihy Ants, Bees and Wasps se po prostudování tématu (aby recenze mohla být fundovaná), začal věnovat studiu sociálního hmyzu. Broukům se pak věnoval jen v rámci myrmekofilních druhů. První práce týkajcích se mravenců byl populární článek Aus dem Leben einer Ameise, který vyšel v roce 1886 v jeho domovském časopise Stimmen aus Maria-Laach. V letech 1896-1898 se zabýval téměř výhradně mravenci a jejich hosty, přičemž popsal celý jev a celkové působení mravenčích hostů na kolonie mravenců.[1] V této době intenzivně spolupracuje mimo jiné i s Forelem. Protože jezuité měli mnoho misií v různých částech světa, zasílali mu misionáři mnoho nových myrmekofilních druhů hmyzu (zejména z Barmy, Brazílie, Madagaskaru, Jávy či z Jižní Afriky), které Wasmann popisoval. Celkem popsal 933 nových myrmekofilních druhů hmyzu.[3]

Při pobytu v Exatenu začal zkoumat kolonie mravenců druhu Formica sanguinea, ve kterých nacházel myrmekofilní brouky Lomechusa strumosa. V koloniích uvedeného druhu mravenců, ve kterém objevoval Lomechusy, se nacházeli tzv. pseudogynní jedinci, neplodní a nepracující jedinci, přechodné formy mezi dělnicí a královnou. Wasmann si myslel, že brouci druhu Lomechusa jsou pro mravenčí dělnice natolik atraktivní, že začnou zanedbávat svá vlastní vajíčka a následně vznikne pseudogyn.[3] Při pobytu v Lucembursku se poté věnoval otrokářským mravencům ve vyšších nadmořských výškách.[1] Wasmann zavedl dělení myrmekofilního hmyzu na tři kategorie. Symfilové jsou takový hosté, ke kterým se mravenci chovají jako ke členům kolonie, jsou přenášeni, krmeni a ochraňováni, často se živí larvmi mravenců. Synekenti jsou v hnízdě nebo okolí hnízda ignorováni, jsou to malí rychlí nebo naopak pomalí a neohrabaní mrchožrouti s neutrálním zápachem. Synechtři, kteří jsou vyháněni a napadáni, jsou naopak spíše rychlí lovci případně kleptoparaziti. V poslední době se od tohoto dělení kvůli větší rozmanitosti vztahů k hostitelskému druhu částečně ustupuje.[4]

Erich Wasmann celkově publikoval 435 entomologických publikací.[5]

V roce 1884, kdy Wasmann vydal svou práci Trichterwickler, byl ještě odpůrcem Darwina. Avšak mezi vydáním této knihy a začátkem jeho hlubšího výzkumu mravenců svůj postoj pomalu změnil. Stalo se tak v průběhu jeho studia v Praze, především díky jeho bádání o broucích druhu Dinarda. Tito brouci žijí jako mravenčí hosté a vykazují značnou geografickou rozrůzněnost, což Wasmann považoval za adaptivní přizpůsobní pocházejcí od společného předka. Wasmann se dále zabýval především studiem brouků rodu Lomechusa, kteří žijí v hnízdech mravenců rodu Formica a Myrmica. Mravenci přijímají tyto brouky do hnízda a starají se o jejich larvy jako o vlastní. Lomechusa je však masožravec a živí se larvami mravenců. Na základě této sociální intrakce Wasmann založil svou evoluční teorii. Tuto teorii nazval v roce 1901 jako „přátelský výběr“. Tvrdil, že předkové těchto brouků byli příležitostnými lovci mravenců, mravence lákali na zvláštní výpotky, proto mravenci nebyli vůči těmto broukům nepřátelští a dovolili jim pohybovat se v hnízdě, dokonce si vybírali brouky s nejlepším výpotkem, tak jako to dělá člověk se zvířaty a rostlinami. Tuto svou teorii postavil proti přírodnímu výběru a tvrdil, že přírodní výběr nemůže vysvětlit toto chování mravenců. Přírodní výběr by tyto brouky eliminoval a nenechal by mravence starat se o ně (brouci při velkém výskytu v mraveništi omezují rozvoj mravenčí kolonie). Wasmann tvrdil, že přírodní výběr hraje v evoluci jen podřadnou roli. Přírodní výběr jen eliminuje neschopné jedince, ale nemůže přínést žádnou inovaci.[2]

Zároveň se zabýval i psychologií živočichů, kterou opět studoval na mravencích a myrmekofilním hmyzu. Tvrdil, že společenství mravenců je spíše souborem instinktů než materiálním výtvorem. V rámci svých instinktů jsou schopni si mravenci vybírat společníky, což je podstatou jejich společenství.[2] O mravencích neuvažoval jako o inteligentních tvorech, zároveň je nepovažoval ani za mechanické stroje, spíše je považoval za reflexní stroje, jak dokazují jeho pokusy o ochočení mravenců.[1] Jeho názory vyvolávaly velké emoce mezi darwinisty, známý je jeho spor s čelním představitelem monismu Ernstem Haeckelem.[1][2]

Wasmann byl celý život zastáncem evoluce, ale snažil se ji skloubit se svoji vírou. Darwinisté mu vyčítali, že svou naukou chce odvést lidi od pravé evoluce, zároveň byl napadán i některými představiteli církve.[2][1]

Wasmann během života získal mnoho poct a titulů. V roce 1921 získal doktorát z univerzity ve Freiburgu (fil. nat. honoris causa). Byl členem mnoha entomologických společnosti v Anglii, Belgii, Španělsku, Německu či v Brazílii.[6] Jsou po něm pojmenovány tzv. Wasmannovy mimikry, což je přizpůsobení těla živočicha napodobující tvar těla sociálního hmyzu, u kterého dotyčný živočich žije.[7] Po Wasmannovi jsou také pojmenovány tzv. Wasmannovské žlázy, což jsou žlázy u brouka Claviger testaceus, který vylučuje mrtvolné látky napodobující kořist mravenců.[8]

Wasmann vytvořil sbírku, která obsahuje asi 2000 termitů a 1000 mravenců. Sbírka dále obsahuje na 2000 hostů mravenců a termitů. Jsou mezi nimi hlavně brouci, ale obsahuje i roztoče či motýli. Po Wasmannově smrti sbírka zůstala v jezuitském klášteře ve Valkenburgu, stala se součásti tzv. „Museum Wasmannianum“. V roce 1941 byla sbírka zapůjčena do Přírodovědného muzea v Maastrichtu. V roce 1942 byl klášter ve Valkenburgu zrušen a byla zde založena škola SS-Reichsschule (vychovávala holandské chlapce pro služby v rámci Velké germánské říše). Když se Reichsführer Heinrich Himmler dozvěděl o sbírce, nechal ji převést do Berlína, kde byla uložena v bunkru Entomologického ústavu. V roce 1944 byl Masstricht dobyt 9. americkou armádou, ve které sloužil i major John Wendell Bailey, v civilu profesor na univerzitě v Richmondu. Bailey se chtěl na sbírku podívat, a když zjistil že ji Němci odvezli do Berlína, chtěl ji získat zpátky. Entomologický ústav v Berlíně však spadal pod správu Rudé armády, traduje se, že při vyjednávání o vrácení sbírky zpět do Masstrichtu musel Bailey Rusy přesvědčovat alkoholem. Sbírka se vrátila do Maastrichtu 29. září 1945. Roku 1964 byla sbírka zakoupena městem Maastricht a je stále uložena v Přírodovědeckém muzeu v Maastrichtu.[9]

V roce 1890 Wasmann studoval tři semestry na pražské německé univerzitě.[1] I v Praze se zajímal o mravence a jejich hosty. Známé jsou jeho návštěvy lokality Zvolská homole, kde spolu s pražskými entomology sbíral myrmekofilní drabčíky Zyras plicatus a Zyras confragrosus. Traduje se, že při nálezu uvedených vzácných drabčíků Wasmann poklekl a začal se modlit pod mohutným smrkem.[10] Tento více než 200 let starý smrk byl v roce 1983 vyhlášen jako památný v roce 2003 ho však vyvrátila vichřice.[11] Během pobytu na německé univerzitě v Praze navštěvoval i jiné lokality, například v květnu roku 1891 navštívil Bohosudov, kde objevil kolonii mravenců druhu Polyergus rufescens, a nebo dne 16. srpna 1890 v 15 hodin spolu s Ottokarem Nickerlem mladším našel u Velké Černoci mravence druhu Polyergus rufescens na loupeživé výpravě.[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Wasmann na Wikimedia Commons