Erast Fandorin

Erast Petrovič Fandorin se narodil do zámožné rodiny roku 1856, jeho matka však při porodu zemřel. V roce 1876 nastoupil na místo úředníka u moskevské kriminální policie. Díky svému entuziasmu se ujal vyšetřování zdánlivě banální sebevraždy mladého studenta, nakonec však odhalil celosvětovou konspirační síť zvanou Azazel. Během vyšetřování se seznámil s mladou šlechtičkou Elizavetou von Evert-Kolokolcevovou, s kterou se po vyřešení případu Azazel oženil. Zhrzená šéfka sítě Azazel však Fandorinovi posílá bombu zabalenou ve svatebním daru. Shodou okolností však bomba nezabila Fandorina, ale jeho vyvolenou. Zničený Fandorin vstoupil roku 1877 ze žalu jako dobrovolník do srbské armády. V této době válčilo Srbsko z Tureckem. Fandorin brzy upadl do zajetí a žil u vidinského paši. Nakonec v kostkách vyhrál svoji svobodu (Fandorin má dar vždy vyhrát v jakékoliv hazardní hře). Do války proti Turecku se zapojuje Rusko. Ruský štáb má ve svém týlu tureckého špiona, zvaného Anvar. Toho Fandorin odhaluje.

Fandorin opustil policejní službu a vydal se na dráhu diplomata. Během cesty lodí do Indie odhaluje osobu odpovědnou za vraždu početné rodiny v daleké Francii. Po příjezdu do Tokia se ujal roku 1878, brzy se však ocitá ve středu japonských klanových intrik, které ohrožují dokonce představitele státu. Fandorin se zamiloval do Japonky, díky které se učí starému japonskému bojovému umění. Se svoji japonskou láskou měl dokonce syna, o kterém se však nikdy nedozvěděl. Japonka na nátlak otce finguje svoji smrt, Fandorin přišel podruhé o milovanou osobu. Fandorin se roku 1882 vrací do Moskvy. Pracuje přímo u generálního gubernátora Moskvy knížete Dolgorukého a řeší závažné případy. Prvním je případ vraždy mladého a úspěšného generála Soboleva, kterého Fandorin znal už z války s Tureckem. Roku 1886 vyřešil Fandorin případ geniálního padělatele a roku 1889 našel bestiálního vraha, který v Moskvě zabíjel ženy a rozřezával jejich těla. Jak se ukázalo, vrahem nebyl nikdo jiný než Jack Rozparovač. Fandorin postupoval v hierarchii státní služby, roku 1891 již byl Státní radou. Pátrá po skupině, která je zodpovědná za atentáty na významné politiky. Během vyšetřování je od moci odstaven starý gubernátor Dolgorukoj, s novým si však Fandorin nepadl do oka, opouští Rusko a několik let putuje po světě. Dostává se do Francie, Británie nebo USA. Studuje techniku v Bostoně, živí se jako soukromý detektiv.

Roku 1896 se vrací na krátko do Moskvy, ve které probíhají přípravy na korunovaci cara Mikuláše II. Během korunovace je však unesen malý bratranec budoucího cara. Fandorin únos vyšetřuje, dostává se až k únosci, ale malý princ je již dávno mrtev. Roku 1900 se Fandorin ocitá uprostřed spolku sebevrahů a pomáhá mladému zlodějíčkovi začít lepší život. O pět let později se jako specialista podílí na ochraně ruských železnic během rusko-japonské války. Staví se do cesty japonskému špionovi, který plánuje atentáty na významných železničních tazích v Rusku. Špionem není nikdy jiný, než Fandorinův syn, kterého zplodil během své japonské avantury. Někdy kolem roku 1911 se seznamuje se svojí druhou ženou Elizavetou. Zmínky o Fandorinovi se ztrácí někdy v roce 1919 nebo 1920 na Krymu. Jeho těhotná žena utíká před revolucí do Anglie, kde se jí narodil syn Alexandr.

Od své služby v Japonsku je Fandorin vždy doprovázen věrným japonským sluhou Masou, kterému zachránil život. V roce 1911 se seznamuje se slavnou herečkou Elizavetou Altajrskou-Luanten, kterou si vzal. V roce 1920 porodila Fandorinova syna Alexandra.