Eos (rod)

Eos je jeden z rodů loriů; pestře zbarvených a chovatelsky atraktivních ptáků. Dle staré systematiky byl tento rod řazen do čeledi papouškovitých (Psittacidae) a podčeledi lori (Loriinae), současná systematika se ale rod Eos řadí do čeledi Psittaculidae, podčeledi Loriové (Loriinae) a tribusu Loriini. Všechny druhy jsou endemické pro východní Indonésii.

Eos
Lori modrobřichý
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
ČeleďPsittaculidae
PodčeleďLoriové (Loriinae)
TribusLoriini
RodEos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Lori modrouchý

Peří loriů z rodu Eos je u všech druhů převážně červeno-modré, výjimečně se vyskytuje i fialová a černá. Jejich tělo dosahuje délky okolo 24 cm, například lori škraboškový ale může mít až 31 cm. Duhovky jsou načervenalé až červenohnědé, nohy šedé. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný a rozlišení pohlaví je poměrně složité, většinou je lze rozlišit jen podle proporcí (hmotnost, výška, mohutnost). Naopak mladí jedinci jsou od dospělých dobře rozeznatelní; jejich peří je totiž příčně pruhované. Zobáky jsou oranžovohnědé až černé.

Název Eos pramení z řeckého Ἔως, což bychom mohli přeložit jako svítání. Tento název pravděpodobně odakzuje na barvy loriů z tohoto rodu.

Druhy

Lori škraboškový
Lori čárkovaný
  • Lori červený (Eos bornea)
    • V zajetí je lori červený pravděpodobně nejpočetnějším druhem z rodu Eos. Ve volné přírodě se tito ptáky vyskytují na souostroví Moluky, rozšíření na jednotlivých ostrovech pak závisí na poddruzích, například Eos b. bornea najdeme na ostrovech Ambon a Saparua a poddruh Eos b. cyanonothus na ostrovech Buru a Kai. Jejich oblíbenými biotopy jsou mangrovové lesy.
  • Lori modrouchý (Eos cyanogenia)
    • Tento druh dorůsta až 32 cm. Ve volné přírodě se vyskytují loriové modrouší na ostrovech Mios Num, Manim, Numfoor a Biak, výjimečně také v zátoce Geelvink Bay. Na rozdíl od jiných druhů z rodu Eos se lori modrouchý vyhýbá vysokým nadmořským výškám a zdržuje se v nížinách, především v okolí místních plantáží, kde může sehnat dostatek potravy pro sebe i případná mláďata. Druh lori modrouchý je dle IUCN zranitelný, tedy chráněný.
  • Lori modroprsý (Eos histrio)
    • Lori modroprsý je společně s vinim modrým (Vini ultramarina) jako jediný v první příloze CITES, což je jedna z nejdůležitějších úmluv o ochraně zvířat vůbec. Jedná se tedy o druh vzácný nejen v přírodě, ale i v zajetí. Poslední populace druhu se nachází na ostrově Karakelong v souostroví Talaud. Největší zásluhu na jejich nízké populaci má stavění plantáží.
  • Lori čárkovaný (Eos reticulata)
    • Lori čárkovaný je druh endemický pro ostrov Tanimbar, avšak v poslední době je možné je zahlédnout i na přilehlých ostrovech Kai a Damar. V ZOO Praha se dříve nacházelo několik exemplářů tohoto druhu. V Česku dříve byli odchovy loriů čárkovaných samozřejmostí, dnes je zde uvidíme spíše vzácně. Nevytvářejí žádné poddruhy a dle IUCN se jedná o téměř ohrožený druh.
  • Lori škraboškový (Eos semilarvata)
    • Společně s lorim červeným se lori škraboškový vyskytuje na ostrově Ceram, na rozdíl od něj se ale specializuje na vysokohorské oblasti. I to zabraňuje křížení těchto dvou druhů, avšak možné to je. Netvoří žádné poddruhy a v cizině se jedná o běžný klecový druh, v Česku jej vidíme spíše vzácně (poprvé sem bili importování roku 2005). Poměrně častým problémem druhu je okusování konců letek.
  • Lori modrobřichý (Eos squamata)
    • Lori modrobřichý má ze všech druhů rodu Eos největší oblast výskytu; zahrnuje severní Molouky a ostrovy poblíž Západního Irianu. Vytváří čtyři poddruhy, které se krom míst výskytu liší i tmavostí barvy. V zajetí se jedná o vzácný druh, avšak dle IUCN je to málo dotčený, tedy nechráněný druh. Dorůstá až 27 cm a většina těla je červeno modrá.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eos (genus) na anglické Wikipedii.

Literatura

TOMIŠKA, Lubomír. Taxonomický přehled loriů: rod Eos. Fauna. Roč. 2015, čís. 12, s. 20, 21, 22.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.