Encarnita Polo

Encarnación Polo Oliva se narodila v roce 1939 v Seville. Její otec, mistr cukrář,[1] brzy zemřel a Encarna se s matkou v polovině padesátých let přestěhovala do Barcelony.[2] S podporou a pochopením matky zpívala nejen v rodinném kruhu, ale i na dětských festivalech písně z repertoáru zpěvaček, jako jsou či byly Lola Flores, Juanita Reina a Carmen Sevilla.[1] Záhy zahájila profesionální dráhu. Účastnila se všech rozhlasových konkurzů, zpívala v kabaretech a klubech a vystupovala v kinech v přestávkách mezi projekcemi. V začátcích své kariéry interpretovala především hudbu stylu canción española, později známému jako copla. Na radu Charlese Aznavoura se však později přiklonila k tehdy modernímu stylu música ligera (anglicky easy listening).[2]

V roce 1963 využila nabídky vydavatelství Regal a natočila svou první EP desku ovlivněnou stylem skupiny Los Cinco Latinos. V následujícím roce vystupovala po několik měsíců ve známém barcelonském Teatro Poliorama a ve světě španělské populární hudby se postupně stala známou osobností. V roce 1965 podepsala smlouvu se společností Vergara a natočila tři EP desky. S písní 1000 horas byla finalistkou festivalu Festival de la Canción Mediterránea. Během ročního pobytu v Itálii natáčela pro italský rozhlas a televizi. V následujícím roce, v roce 1966, debutovala na filmovém plátně jako Adriana, agentka 02 v parodické komedii 07 con el 2 delante (Agente: Jaime Bonet) režiséra Ignacia F. Iquina.[2][3] V roce 1967 pak podnikla turné do Latinské Ameriky.[1]

Do španělského hudebního života se úspěšně vrátila v roce 1968. Producentka Maryni Callejo nabídla zpěvačce, aby u firmy RCA natočila novou verzi deset let starého hitu Loly Flores Pepa Bandera. Ke spolupráci přizvala původem argentinského skladatele a aranžéra Adolfa Waitzmana. Singl s touto písní se stal jednou z nejprodávanějších desek roku 1969 a Encarnita Polo a Adolfo Waitzman uzavřeli 22. srpna 1969 sňatek. Výsledkem jejich tvůrčí spolupráce byla v roce 1970 píseň Paco, Paco, Paco, jež se mnohem později, v roce 2009, dočkala obnovené popularity díky novému zpracování Beyoncé.[4][5] V tomtéž roce se zpěvačka zúčastnila televizního konkurzu Pasaporte a Dublín na účast v soutěži Eurovision Song Contest 1971 vysílaném španělskou televizí. Konkurzem prošla vítězně nakonec Karina.[6]

V manželství s Adolfem Waitzmanem se zpěvačce narodila dcera Raquel. V roce 1978 se manželé rozešli a Encarnita Polo na čas opustila svou kariéru. Vrátila se albem Encarnita Polo natočeným v roce 1988 u nezávislé společnosti Record 83. V roce 1992 pak vydává antologii Encarná u vydavatelství španělského rozhlasu a televize RTVE Música. V průběhu 90. let účinkovala v pořadu De Domingo a Domingo stanice Tele 5 a v roce 1998 produkovala své poslední LP s písněmi Moncha Borraja. V současné době patří vyzváněcí melodie pro mobilní telefony s hudbou Encarnity Polo díky písní Paco, Paco, Paco k jedněm z nejprodávanějších a zpěvačka je považována za jednu ze stálic mezi hvězdami populární hudby.[2]