Emilie Milčicová

Spolek Junák – Český skaut (JČS) byl zaregistrován místodržitelstvím 30. května 1914, jeho činnost byla postavena na Svojsíkově knize „Základy junáctví“. Postupně vznikla výchovná a vzdělávací soustava pro chlapce s využitím i mezinárodních zkušeností (např. Anglie). Dívčí skauting začala propagovat spisovatelka Popelka Biliánová uplatňováním některých prvků skautingu na prázdninových osadách pro dívky již v roce 1912.[4] První dívčí skautská družina Sasanky byla založena v roce 1915 Vlastou Štěpánovou a Annou Berkovcovou. Konání prvního dívčího tábora a vznik Odboru pro dívčí výchovu skautskou při Junáku je pokládáno za počátek činnosti českého dívčího skautingu. Odbor pro dívčí výchovu skautskou byl v únoru 1918 změněn na Samostatný ženský odbor JČS, předsedkyní byla Bronislava Herbenová.[5][6]

Emilie Milčicová patřila mezi příznivkyně skautingu. Od počátku roku 1915 se účastnila schůzek, na kterých se řešila „Skautská výchova dívčí“ – byla členkou komité. Ještě v době prvního dívčího tábora byla „pouze“ přítelkyní družiny Sasanek. Podnikala s dívkami vycházky i výlety se skautským výcvikem.[3] [4] Emilie, která používala skautskou přezdívku Milka, přivedla na jaře roku 1916 do první družiny Sasanek, ve které bylo šest dívek, družinu Vlčích máků a po připojení skautek „Lidového abstinetního svazu“ byl založen druhý dívčí oddíl.[3][7] V témže roce, na podzim udělala vůdcovskou zkoušku, spolu se studentkou Štěpánovou a učitelkou Foučkovou. Jejich oddíly byly následně prohlášeny za samostatné a vznikl oficiálně dívčí skauting.

V Praze byl 7. června 1919, po skončení II. světové války, ustaven Svaz junáků – skautů republiky československé a Emilie Milčicová byla zvolena náčelní dívčího kmene.[8] V této funkci působila do roku 1938, potom se stala čestnou náčelní.

V roce 1922 napsala spolu s Bronislavou Herbenovou knihu Příručka dívčího skautingu.[9]

V červenci 1924 se zúčastnila společně s šesti českými delegátkami Mezinárodního dívčího skautského sjezdu ve Foxlease v Anglii a přednesla odborný referát o tělesné výchově především o denních cvicích skautek.[10]

Základem její práce od roku 1926 se staly Dívčí lesní školy. Snažila se „emancipovat“ dívky, ale odmítala představu, že emancipace je chápána jako kopírování mužů. Učila skautky a požadovala, aby uměly všechny táborové práce, ale zároveň aby zůstaly ženami.

Emilie Milčicová se nikdy nevdala. Za osobní obětavost a zodpovědnost obdržela 22. září 1969 nejvyšší vyznamenání skautek Řád stříbrného trojlístku. Zemřela 27. prosince 1969 jako „sestra první náčelní.“[11]

Vlasta Macková, česká skautka, v letech 1968–1970 a 1989–1992 náčelní Junáka: „Těžko hledat slova, která by prostě dovedla vyjádřit prvky, z nichž se skládala její osobnost. Opravdovost, obětavost do krajnosti, smysl pro zodpovědnost, hluboké vědomosti a nade vše velká láska k lidem, to vše dohromady byla sestra Milka.[12]