Emil Czech

Narodil se jako nejmladší z deseti dětí v rodině sládka v pivovaře Řádu německých rytířů v Horní Dlouhé Loučce. Dětství prožil v rodném kraji na Uničovsku. První výtvarné vzdělání získal ve Vídni na soukromé škole kreslení Peuschla a Deiningera. V 18 letech nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni (kde ho učil K. Hrachowina, L. Minnigerode, M. Rieser a A. Groll). Pak ještě setrval v ateliéru o šest let staršího, původem Moravana, Eduarda Veitha, se kterým spolupracoval na oponě zhotovené pro vídeňské Volkstheater. Od tohoto svého přítele a učitele získal nejen zkušenosti s monumentální tvorbou, ale převzal i jeho styl symbolistní malby pohádkově snových výjevů a smysl pro dekorativní tvorbu. To vše uplatnil při výzdobě divadla v Lublani (nástropní malby).

Od roku 1890 měl Emil Czech ve Vídni ateliér, kde se věnoval jak malbě portrétní, tak i žánrové, malbě zátiší i krajinomalbě, ve které volil záběry jak z venkovského prostředí Rakouska i Moravy, tak i z městského prostředí staré Vídně (Vororteilinie in Wien, 1899), žánrové scény z klášterního života a kostelní obrazy. V tvorbě se postupně oprošťoval od naturalismu i akademismu (Podobizna ženy s vyčesanými vlasy, 1887, Moravská galerie v Brně, dále MGB). Již v některých jeho malbách z konce 19. století pozorujeme výrazný cit malíře pro jemné světelné hodnoty (Sváteční den, 1896, Muzeum umění v Olomouci, dále MUO). U některých citově podmanivých a zádumčivých Czechových krajinomaleb z počátku 20. století rozpoznáme i podněty glasgowské či worpswedské školy (Večerní krajina, 1902, MUO). V pozdějších exteriérových výjevech uplatnil malíř již impresionistické zaujetí pro řešení námětů zachycených v plném svitu letního slunce (Letní den, 1913; Děti v květinovém poli; Vídeňská milovnice květin; Hrající si děti, 1913).

Ve Vídni byl Czech od roku 1904 členem spolku Genossenschaft der bildenden Künstler a od roku 1916 členem spolku Albrecht Dürer-Bund. Vystavoval nejen ve Vídni (samostatně v roce 1908), ale i ve Štýrském Hradci, Mnichově, Berlíně a v roce 1903 na rakouské výstavě v Chicagu. Na Moravě se Czech účastnil výstav se spolkem Mährischer Kunstverein i v Scholle v Brně, Ostravě i jinde. Jeho díla na výstavách Metznerbundu zhlédli i v Olomouci, Opavě, v Šumperku, Šternberku a jinde.

V roce 1903 zdědil po svém zesnulém a svobodném nejstarším bratrovi Josefovi dům čp. 154 v Dolní Dlouhé Loučce, který později nechal přebudovat na ateliér. V roce 1912 se v Dolní Dlouhé Loučce oženil[2] s dvacetiletou Marií Zillichovou (ze sousedního domku) a v průběhu první světové války se natrvalo vrátil do rodného kraje, kde pokračoval ve své tvorbě, zejména v krajinomalbě. Manželství Emila Czecha zůstalo bezdětné, zemřel 7. července 1929 a byl pohřben do hrobu s prostým pomníkem na místním hřbitově, jeho manželka zemřela v roce 1963.

Čtyřicetiletí 1880 - 1920 (do kterého převážnou tvorbu Emila Czecha lze zařadit) je možno v souvislosti s výtvarným uměním vyložit několikerým způsobem. Toto časové období je třeba ještě vhodným způsobem vymezit, zavést určitou periodizaci vzhledem k časovému výskytu příslušného fenoménu - uměleckého stylu: doznívající barokní klasicismus, naturalismus (umění), impresionismus, secese, moderna, kubismus.

Většinu díla vytvořil Emil Czech ve Vídní, kde prožil větší část svého tvůrčího období. V současné době jsou některé obrazy prodávány v několika aukčních síních.

• 
  Emil Czech – Zátiší se starožitnými hodinami (1917)
• 
  Emil Czech – mladá dívka (1914)
• 
  Emil Czech – vesnická dívka (před1920)
• 
  Emil Czech – hrající si děti (1897)
• 
  Emil Czech – portrét mladé dívky a antickou vázou (1888)
• 
  Emil Czech (Hodiny v květinách - 1914)

• Hastík Jiří: Figurální tvorba umělců Olomouckého kraje. MUO Olomouc 2010
• Olič Jiří: Antimodernisté. MUO Olomouc 2009
• Sedlářová J. – Kačer J.: Výtvarné umění Moravy 1880-1920. Brno 1994 – Katalog výstavy
• Sedlářová J.: Moravské malířství druhé poloviny 19. století. Kroměříž 1981 – Katalog výstavy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Czech na Wikimedia Commons
• Emil Czech v informačním systému abART