Emerson Ferreira da Rosa

Do světa velkého fotbalu jej uvedlo Grêmio, se kterým roku 1995 vyhrál Copa Libertadores, roku 1996 vyhrál soutěž Recopa Sudamericana a Brasileirão (nejvyšší brazilskou ligu) a rok poté Copa do Brasil (brazilský domácí pohár). Poprvé ho trénoval Luiz Felipe Scolari, který Émersona později povolával do reprezentace. Na začátku kariéry jej postihlo vážné zranění kolena, které překonal.[2]

V roce 1997 opustil Brazílii a zamířil do německého klubu Bayer Leverkusen, kde posléze strávil tři roky. Leverkusen se držel na špici Bundesligy, ale první mistrovský titul nevybojoval. V ročníku 1997/98 skončil tým třetí, následně dvakrát za sebou druhý. Svoji první sezonu v klubu poprvé zažil atmosféru Ligy mistrů. Jeho góly sehrály důležitou roli při postupu ze skupiny F. Ve třetím zápase na hřišti Sportingu v 82. minutě pojistil výhru 2:0, poté co se v 70. minutě trefil jeho parťák ze středu pole Stefan Beinlich.[3] Další zápas, tentokráte se Sportingem doma, přispěl k výhře 4:1 dokonce dvěma góly.[4] A v pátém zápase na půdě belgického Lierse SK otevřel skóre, výhru 2:0 poté pojistil Ulf Kirsten.[5] Kvůli kartám nemohl nastoupit do klíčového zápasu s AS Monaco, který Leverkusen zvládl na k postupu dostačující remízu 2:2.[6] Ve čtvrtfinále ale Leverkusen nestačil na pozdějšího vítěze Real Madrid. Émerson si po dobu působení udržel místo v základní sestavě a ve třetí sezoně byl vyhlášen nejlepším hráčem ligy. Během léta v roce 2000 si jeho služby zajistil italský klub AS Řím, který za Émersona zaplatil 11 milionů liber.[7]

Émerson ve středu pole předváděl kvalitní výkony, které římskému celku pomohly získat mistrovský titul v ročníku 2000/01.[2] I další sezonu pokračoval ve stabilních výkonech, které ale Římu nakonec nestačily na obhajobu, o pouhý bod udržel první příčku Juventus. Zasloužil si ale nominaci na MS 2002.[8] Za římský klub hrál další dvě sezony, kdy tým skončil osmý (2002/03) a druhý (2003/04). V roce 2003 o jeho služby projevila zájem londýnská Chelsea, do které v té době zrovna vstoupil ruský miliardář Roman Abramovič. Avšak Řím nabídku 17,5 milionu liber odmítl a sám Emerson upřednostňoval setrvání v Itálii.[9] Další léto už ale Émerson římský celek opustil a spolu s trenérem Capellem odešel do Juventusu, římskému rivalovi.[10]

V ročníku 2004/05 jej Capello tradičně využíval jako defenzivního záložníka vedle Blasiho či Appiaha, případně Tacchinardiho. Zálohu zpravidla doplňovali krajní záložníci Nedvěd s Camoranesim. Ve 33 utkáních Serie A se trefil dvakrát, a to do sítě Cagliari a Sieny. Juventus obhájil mistrovský titul. Na Émersona bylo spolehnutí také v rámci Ligy mistrů, kde Juventus postoupil ze skupiny bez prohry a s jedinou remízou. V prvním zápase osmifinále hrála Stará dáma na půdě Bílého baletu a prohrála 0:1. Juventus doma vyhrál 2:0 v prodloužení a postoupil dále.[11] Ve čtvrtfinále ale Juventus nestačil na Liverpool, jenž později soutěž vyhrál.

Další ročník 2005/06 Juventus znovu obhájil titul. Émerson odehrál 34 zápasů Serie A a vstřelil 2 góly. Juventus se dostal do osmifinále Ligy mistrů, kde narazil na německý klub Werder Brémy. V Brémách mužstvo nestačilo na domácí a prohrálo 2:3. Doma se Juventus zmátořil a na brzkou branku Micouda odpověděl v 65. minutě Trézéguet a v 88. minutě po chybě gólmana Wieseho samotný Émerson, který si v zápase připsal několik střeleckých pokusů do statistik. Díky pravidlu venkovních gólů postupoval Juventus.[12] [13] Ve čtvrtfinále se Émerson a jeho pravidelný spoluhráč ze zálohy Patrick Vieira postavili Vieirově bývalému týmu, Arsenalu. Émerson ani Vieira se nedokázali bránit proti záloze soupeře, potíže jim působil především 19letý talent Cesc Fabregas.[14] Juventus zaslouženě podlehl 0:2, do odvety navíc tým nastupoval bez vykartovaného Vieiry.[15] Doma Juventus pouze remizoval 0:0 a znovu zakončil cestu Ligou mistrů ve čtvrtfinále.

Émerson strávil v Juventusu dvě sezony než odešel do španělského Realu.[16] Ten za něj a za obránce Cannavara zaplatil přibližně 20 milionů eur. Rovněž trenér Capello přijal post trenéra v Realu. Důvodem odchodu byla aféra známá jako Calciopoli, kdy byl Juventus za ovlivňování zápasů přeřazen do druhé ligy – Serie B.[16] Většina hvězd včetně Émersona odešla.

Když kouč Capello, záložník Émerson a obránce Cannavaro dorazili do Realu, byl madridský klub tři roky bez mistrovského titulu díky barcelonskému rivalovi. Émerson ve španělské La Lize debutoval hned 1. kolo doma proti Villarrealu, zápas skončil 0:0.[17] Capello na něj spoléhal ve středu pole podobně jako, když jej vedl v Juventusu a Římě. Uprostřed záložní řady jej obvykle doplňovali Mahamadou Diarra anebo Guti. Důležité vítězství (2:0) si Real připsal doma proti Barceloně 22. října 2006.[18] V listopadovém zápase proti Celtě Vigo dal svou první branku, když se hlavou prosadil po rohovém kopu, Real ale doma překvapivě prohrál 1:2.[19] Celkem zasáhl do 28 utkání La Ligy včetně posledního kola doma proti Mallorce. Po prvním poločase Real prohrával 0:1, k jistotě titulu ale potřeboval vyhrát. Capello o přestávce stáhl Émersona a nahradil jej Gutim, byl to ale nakonec jiný střídající, Reyes, kdo dvěma brankami otočil na konečných 3:1.[20] Real tak vyhrál titul poprvé od roku 2003.

Po vyhazovu trenéra Capella přišel na jeho místo Bernd Schuster, který s Émersonem nepočítal, ten tak zamířil zpátky do Itálie, tentokrát do AC Milán.[21] V milánském klubu strávil dvě sezóny, ale jeho čas na hřišti byl minimální a většinou zůstal na lavičce. V dubnu 2009 se s klubem domluvil na rozvázání smlouvy.[22]

• • 1× vítěz brazilské ligy (1996)
  • 2× vítěz provincie Mineiro (1995, 1996)
  • 1× vítěz italské ligy (2000/01)
  • 1× vítěz španělské ligy (2006/07)
  • 2× vítěz brazilského poháru (1994, 1997)
  • 1× vítěz italského superpoháru (2001)
  • 1× vítěz evropského superpoháru (2007)
  • 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)
  • 1× vítěz pohár osvoboditelů (1995)
  • 1× vítěz Recopa Sudamericana (1996)

• • 2× na MS (1998 – stříbro, 2006)
  • 2× na Jihoamerickém poháru (1999 – zlato, 2001)
  • 3× na Konfederačním poháru (1999 – stříbro, 2003, 2005 - zlato)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emerson Ferreira da Rosa na Wikimedia Commons
• (česky) Profil hráče na Eurofotbal.cz
• (anglicky) Profil hráče na Goal.com
• (anglicky) Profil hráče na Transfermarkt.com
• (německy) Profil hráče na Transfermarkt.de
• (německy) Profil hráče na Fussballdaten.de (statistiky)