Emanuel Zamrazil

Narodil se v obci Vlkonice, ležící poblíž Banešova do rodiny sedláka Františka Zamrazila a jeho ženy Marie roz. Ruzhé.[1] Zprvu studoval na pražské malířské akademii u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty. V dalším studiu pokračoval v letech 1885–1889 na malířské akademii[3] v Mnichově a následně se vrátil do Prahy, kde v letech 1890-1891 se opět školil na malířské akademii u profesora Maxmiliána Pirnera. Na přelomu století se odebral do Mnichova, kde navštěvoval spolu s dalšími českými malíři Emilem Pacovským, Antonínem Hudečkem a Ludvíkem Kubou soukromou malířskou školu slovinského malíře Antona Ažbeho.[4]

V roce 1899 pobýval v Itálii, konkrétně v Římě, Miláně, Bologni a Benátkách, kde studoval staré mistry.

Během první světové války byl jakožto příslušník Rakousko-Uherský jeden rok internován na Sardinii a v červnu roku 1916 se vrátil do Florencie. V posledních letech světové války se zabýval stenografickou „Soustavou Scheithauerovou“ a jejím převodem do češtiny.[5]

Na sklonku roku 1919 se vrátil do vlasti a působil v Neveklově.

• 
  Mladá šlechtična
• 
  Čápův mlýn v Jindřiši