Emanuel Viktor Voska

Emanuel Viktor Voska (6. listopadu 1875 v Kutné Hoře[2]1. dubna 1960 v Praze) byl kameníkem, později majitelem kamenolomů, a také významným představitelem prvního i druhého československého odboje a za první světové války agentem tajné služby Spojených států amerických.

Emanuel Voska (druhý zprava), Kongres volných myslitelů, Londýn, 1938
Emanuel Viktor Voska
Kapitán Emanuel Viktor Voska - delegát amerického „Českého Národního Sdružení“ (před rokem 1921)[1]
Narození4. listopadu 1875
Kutná Hora
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. dubna 1960 (ve věku 84 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníKutná Hora
Povolánípodnikatel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy in memoriam (1998)
Politická stranaČeská strana sociálně demokratická
DětiVilla Bechyňová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Před první světovou válkou

Narodil se v kamenické rodině, jeho otec tragicky v lomu zahynul, když mu bylo 6 let. Absolvoval s vyznamenáním odpolední průmyslovou školu. Působil ve vzdělávacím spolku Komenský, byl členem místního Sokola, spolku Volná myšlenka a zapojil se i do sociálně demokratického hnutí. V 19 letech bylo Voskovi za kritiku pracovních a hygienických poměrů v továrně na tabákové výrobky v Sedlci doporučeno okresním hejtmanem, aby opustil zemi. Voska s pěti dolary v kapse a bez znalosti angličtiny přistál v roce 1894 v New Yorku. Jako kameník si našel práci v lomu, kde se záhy vypracoval na předáka. V šestadvaceti letech založil společnost Voska & Bremer Marble Company. Vlastnil tři lomy ve Vermountu, ve státě New York a v Kansasu. V té době se také oženil s Annou Ročňákovou, která za ním přijela z vlasti. Anna porodila Voskovi 6 dětí.

Voska se v New Yorku angažoval v českém krajanském hnutí, založil zde i první českou sociálně demokratickou sekci. Vstoupil do místního Sokola a byl členem Volné myšlenky. Založil a redigoval týdeník Pravda a posléze vlastnil i list Hlas lidu. Stal se čelným funkcionářem Česko-Amerického svazu žurnalistů v New Yorku. V roce 1902 poznal profesora Masaryka a seznámil se s rodinou jeho ženy Charlotty. Když o pět let později navštívil Masaryk znovu USA, organizoval Voska Masarykovo přednáškové turné. Později obdobně organizoval i návštěvy jiných českých politiků v USA (Gustav Habrman, František Soukup, Václav Klofáč nebo bratři Vojta a Edvard Beneš).

Za první světové války

Jako místopředseda svazu Česko-Amerických žurnalistů vytvořil v roce 1914 zpravodajské týmy v Paříži a Londýně a za stejným cílem navštívil Rakousko-Uhersko, kde chtěl získat korespondenty v Praze, Plzni a ve Vídni. V Čechách při té příležitosti na začátku války diskutoval s českými politiky o jejich postojích a došel k závěru, že jedinou reálně uvažující osobností je profesor Masaryk. Masaryk také požádal Vosku, zda by nemohl vysondovat, na kterou stranu se přiklánějí Itálie, Řecko a Osmanská říše. Když opouštěl Voska R-U, měl v podrážkách bot a jeho dcera Villa ve šněrovačce informace vojenského a hospodářského charakteru včetně poselství od profesora Masaryka, které předal v Londýně Wickhamovi Steedovi. V Londýně navštívil za Steedova doprovodu ruského velvyslance Benckendorffa a setkal se s britským ministrem Kitchenerem.

Před návratem do Ameriky dostal doporučující dopis pro Maxwella, washingtonského dopisovatele listu Times, který mu pak umožnil setkání s britským námořním atašé Guy Gauntem, šéfem britské zpravodajské služby ve Spojených státech. Spolupráci projednali v polovině září 1914 na srbském konzulátu v New Yorku. Voska odmítl finanční pomoc a z vlastních prostředků začal budovat zpravodajskou agenturu, vlastně soukromou detektivní kancelář. Brzy v agentuře pracovalo 84 dobrovolníků, většinou původem Čechů. Voska získal spolupracovníky na rakouských konzulátech v San Franciscu, v Clevelandu, St. Louis, Chicagu, New Orleansu a také na německém velvyslanectví ve Washingtonu. V roce 1915 se dostal do finanční tísně a prodal lomy v Kansasu, aby nemusel omezovat zpravodajskou činnost.

V únoru 1916 byla před americkými úřady díky německé zpravodajské službě Voskova agentura odhalena v tisku, Voska však našel porozumění u ministra spravedlnosti T. W. Gregoryho, který budoval americkou Intelligence Service. Gregory nabídl Voskovi spolupráci a již počátkem roku 1917 zařadil Voskovu agenturu do rozpočtu ministerstva. Po vstupu USA do války přešla většina Voskových důvěrníků do služeb ministerstva. Na základě informací Voskovy agentury americké úřady v průběhu války zatkly několik stovek německých a rakousko-uherských agentů.

Voska velmi výrazně omezoval špionážní činnost ústředních mocností v USA, odhaloval sabotérskou činnost, upozorňoval na chystané stávky a zveřejňoval finanční převody německé zpravodajské služby. Voskova agentura má také na kontě dvě velké aféry, takzvanou aféru „Albertova aktovka“ a případ žurnalisty Archibalda. Dr. Heinrich Albert byl obchodním radou německého velvyslanectví, jemuž lidé z Voskovy agentury vyměnili ve vlaku aktovku a dokumenty pak Voska uveřejnil v tisku, čímž kompromitoval řadu politiků a osobností ze spolupráce s německou zpravodajskou službou. Aktovka také obsahovala dokumenty o dodávkách kontrabandu do Německa.

Aféra s žurnalistou Jamesem Francisem Archibaldem ovlivnila především americké veřejné mínění, neboť na Voskovo upozornění zadrželi Britové parník, na kterém se nacházel Archibald i s dokumenty z německého velvyslanectví, které převážel do Německa. Dokumenty usvědčovaly Německo z plánovaných sabotáží, organizování stávek, podplácení odborových předáků a mnoha dalších nezákonných věcí. Voska pak v tisku mimo jiné zveřejnil i dopis německého vojenského atašé Franze von Papen: „Neustále opakuji těm pitomým Yankeeům, aby drželi hubu.“ Spojené státy pak donutily Německo kompletně vyměnit představitele německého velvyslanectví.

Voskova agentura se podílela i na odhalení irského povstání v roce 1916. Jeho kontrašpionážní aktivity jsou spojovány s pádem Bághá Džatína, bengálského filozofa a revolucionáře zasazujícího se o nezávislost Indie na britské koloniální říši. Na podzim 1916 Voska demaskoval v tisku dva německé agenty pracující v kanceláři prezidentského kandidáta Charlese Hughese a tím výrazně přispěl k vítězství Wilsona v prezidentských volbách.

V r. 1917 vstoupil do americké armády a v hodnosti kapitána působil jako styčný důstojník mezi československými legiemi a armádou USA, pak byl poradcem prezidenta Wilsona a prostředníkem mezi ním a T. G. Masarykem. Od května 1918 byl jmenován hlavním zpravodajským důstojníkem amerických Pershingových vojsk v Evropě, kam se z Ameriky přemístil. Od roku 1919 žil v Československu a byl výraznou osobností v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Spolupracoval také při založení Československého červeného kříže. Angažoval se v protifašistickém hnutí a organizoval pomoc antifašistickým emigrantům z Německa i Rakouska. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku stál v letech 1936–1937 v čele Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku.[3] Po okupaci českých zemí byl krátce vězněn. Po propuštění se mu podařilo emigrovat do USA. Během války pracoval pro americkou zpravodajskou službu v Turecku.

Po druhé světové válce

Po návratu do Československa opět začal podnikat, zabýval se dovozem psacích strojů. Zapojil se i do veřejného života mj. byl předsedou obnovené Společnosti přátel demokratického Španělska. Jako volnomyšlenkář se angažoval také ve Svazu občanů bez vyznání, což byla nekomunistická platforma českých ateistů.

Jako zpravodajský důstojník prvního a druhého odboje a pro své vazby na španělské interbrigadisty se stal předmětem zájmu Státní bezpečnosti. V roce 1950 byl zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1954 odsouzen na deset let vězení.[4] V procesu s Rudolfem Slánským v listopadu 1952 byly, dopis nalezený při domovní prohlídce a jeho výpověď při zatčení, použity jako důkazy proti Otto Šlingovi.[5] V roce 1960 byl jako těžce nemocný, krátce před svou smrtí, podmínečně propuštěn.[6]

Ocenění

  • Již r. 1935 byl E. V. Voska jmenován čestným občanem Kutné Hory.[7]
  • V roce 1998 byl E. V. Voskovi udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
  • R. 2011 se z iniciativy Konfederace politických vězňů v Kutné Hoře objevilo Voskovo jméno na jeho místním (dosud anonymním) hrobě na hřbitově Všech Svatých[8]
  • Roku 2013 po něm byla pojmenována vznikající ulice v městské části Hlouška – Kpt. Vosky[9]
  • Z roku 2018 pochází kruhový terč (o průměru 84 cm) s portrétem Emanuela Vosky od akademického malíře Pavla Vavryse. Dílo je součástí Vavrysova obrazového cyklu „Česká paměť“.[10]

Odkazy

Reference

  1. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. [Kniha druhá, díl III, Pod vedením Prof. T.G. Masaryka (Československý armádní sbor), 1917–1918]. Vydává a obrázkovou část řídí Otakar Vaněk; hlavní spolupracovník Vojta Holeček za vrchní redakce Rudolfa Medka; péčí Památníku odboje; [Praha]: Památník odboje, 1924. 896 stran, [3] l. barevná obrazová příloha. Foto ze strany 449.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost
  3. Malá československá encyklopedie. Svazek 6., Š – Ž. Praha : Academia, 1987, 927 s. [Heslo „Emanuel Viktor Voska" je na str. 614.]
  4. Historie ČSSD: Voska, Emanuel Viktor
  5. Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Rudé právo. 26. 11. 1952, s. 3. Dostupné online.
  6. http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=4&name=VOSKA+EMANUEL+VIKTOR
  7. České muzeum stříbra, Kateřina Vobořilová: Emanuel (Viktor Voska)
  8. Jaromír Slomek: Kapitán Voska. In: Týden.cz, 10.04.2015. Dostupné z WWW.
  9. Nová kutnohorská ulice ponese jméno významného rodáka Emanuela Vosky. Kutnohorský deník. 6. 9. 2013. Dostupné online.
  10. Pavel Vavrys - Cyklus Česká paměť [online]. www.galerievavrys.cz, rev. 8 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků E. V. Voska na anglické Wikipedii a Emanuel Viktor Voska na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • VOSKA, Emanuel Viktor; IRWIN, William Henry. Spy and Counter-Spy. London: Harrap, 1941. S. 98, 108, 120, 122–3, 126–7. (anglicky)
  • Malá československá encyklopedie. Svazek 6., Š–Ž. Praha: Academia, 1987, 927 s. [Heslo „Emanuel Viktor Voska“ na str. 614]
  • KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Dostupné online.
  • HLAVÁČ, Miroslav. Čeští mafiáni 1914–1918. Praha: PARIS, 2008. ISBN 978-80-87173-00-8.
  • HÁJKOVÁ, Dagmar. Emanuel Voska. Špionážní legenda první světové války. Praha. Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2422-0
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 8–32, 40–42, 71–72, 85–89, 111, 136

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.