Emanuel Prüll

V letech 1910 až 1915 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u českého malíře a grafika Arnošta Hofbauera, u Karla Maška a navštěvoval hodiny, které vedl český malíř a pedagog Emanuel Dítě.[1][4]

Na frontu odešel roku 1915 po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1916 přešel na východní frontě do ruského zajetí. Do řad československých vojenských jednotek na Ukrajině vstoupil již v březnu roku 1916. Byl zařazen jako vojín k 1. a později 3. záložní rotě 1. československého střeleckého pluku. V roce 1916 byl přeřazen k údernému pluku 8. ruské armády. Do vlasti se vrátil v hodnosti podporučíka šestým lodním transportem v září roku 1919.[5] [p 1]

V Československu setrval Prüll i nadále v činné službě (štábní kapitán). Po roce 1919 působil též několik let v uměleckých dílnách Památníku odboje na Vítkově. V letech 1927 až 1930 studoval v Praze na Ukrajinské akademii.[1][4]

Brzy po 15. březnu 1939 vznikla kolem penzionovaného policejního úředníka, bývalého legionáře[7] a předsedy vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků" majora Josefa Škaldy odbojová organizace Družstvo v prvním sledu. Náplní práce této ilegální organizace bylo vydávání ilegálního časopisu V boj.[8] Ustavující schůzka proběhla ve Škaldově bytě v Praze na Vinohradech [p 2] V domě byla umístěna i dílna Škaldova švagra, kde byla bezprostředně po začátku okupace vydávána první čísla časpisu V boj.[9]

Obdobná "ustavující" schůzka "Družstva v prvním sledu" se uskutečnila brzy po 15. březnu 1939 i mezi zaměstnanci Památníku národního osvobození na Vítkově [p 3] Schůzky se účastnili: Vojtěch Preissig, Josef Škalda, Emanuel Prüll, František Vik [p 4] a další. Tato skupina vydávala první variantu časopisu V boj. V budově Památníku se konaly některé redakční schůzky (a Viktor Preissig zde vytvořil obálku k prvnímu a druhému číslu časopisu V boj)[9]

V létě roku 1940 byla vytvořena Radiotelegrafická skupina ON - východ. Vedením této skupiny byl pověřen major Vladimír Ellner. Jejím úkolem pak bylo navázat a udržovat rádiové spojení ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací.[11] Skupina se nejčastěji scházela v uměleckém ateliéru bývalého příslušníka Vojenského zeměpisného ústavu, později Uměleckých dílen Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově, akademického malíře majora Emanuela Prülla.[11] Radiotelegrafická skupina ON - východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR.[11] Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.[11]

V ateliéru malíře Emanuela Prülla v nejvyšším patře smíchovského domu [p 5] bylo v letech 1940 a 1941 stanoviště vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. (V Prylově ateliéru bylo dost místa k natažení antény a protiváhy.[13]) Vysílačku "Magda" používali radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim roku 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen.[14] Emanuel Prüll byl rovněž vězněn v KT Mauthausen a dožil se konce německé okupace.[12]

Ještě v den zatčení Josefa Churavého (9. října 1941) byl zatčen druhý šifrant profesor experimentální mineralogie RNDr. František Ulrich. O dva dny později (11. října 1941) byli zadrženi malíř a grafik Emanuel Prüll a major Vladimír Ellner.[11] Emanuel Prüll byl stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a dne 6. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu.[11] Tady se mu však (neznámo jakým způsobem) podařilo přežít.

V roce 1945 se Emanuel Prüll vrátil do osvobozeného Československa. Od 6. února 1954 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii "Agent" pod krycím jménem Eman.[11]

V roce 1947 vytvořil Emanuel Pryl portrét Ireny Bernáškové (nazývané též Inka Bernášková).[16] Tato žena za odbojovou činnost v období protektorátu zaplatila svým životem.[16] O rok dříve (1946) vytvořil Emanuel Pryl podobiznu jejího otce Vojtěcha Preissiga. Oba portréty byly zhotoveny pro výstavu věnovanou jejich společné odbojové činnosti.[16] (Výstava se konala v učebně Základní školy na pražském Spořilově v říjnu roku 1947.[16]) Emanuel Pryl byl dlouholetým přítelem rodiny Preissigových. V roce 1938 byl právě jeho zásluhou Vojtěch Preissig zaměstnán v Památníku osvobození.[16] Podobizna Inky Bernáškové v černých sametových šatech vyjadřuje mimořádné hrdinství a odvahu, které tato žena prokázala při vydávání ilegálního časopisu V boj stejně jako v době, kdy převáděla československé důstojníky přes moravsko - slovenskou hranici.[16] Umělecké dílo (Olej, plátno, rozměry: 89 x 66 cm) je od roku 1947 součástí původních sbírek Vojenského historického ústavu Praha.[16]

• Vojtěch Preissig a jeho dcera Irena Bernášková
• 
  Vojtěch Preissig
• 
  Irena Bernášková

• Výtvarníci legionáři
• Družstvo v prvním sledu
• Josef Jedlička (odbojář)

• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Prüll (Prill), Adolf *1861 s rodinou