Emanuel Leminger

Po studiích na gymnáziu v Litoměřicích a na univerzitě v Praze se věnoval matematice a fyzice. V roce 1873 byl jmenován učitelem na vyšší reálce v Kutné Hoře. Psal řadu populárních přírodovědeckých článků do časopisů Škola a život, Světozor či Poučných listů. Přispíval do doplňků a oprav Riegrova slovníku naučného. Vydal rovněž učebnice fyziky pro nižší gymnasia a reálky, pro učitelské ústavy a pro měšťanské školy, které byly používány ve většině českých škol. V Kutné Hoře jej zaujala archeologie, které se začal intenzivně věnovat. V roce 1877 se stal jedním ze spoluzakladatelů archeologického spolku Wocel. V roce 1913 byl E. Leminger jmenován čestným občanem Kutné Hory.

Systematicky se zabýval dějinami kutnohorského umění, uměleckého řemesla a mincovnictví. Výsledky svého bádání v kutnohorském archivu i v terénu publikoval ve dvou monografiích o uměleckém řemesle a o mincovně, řadu uměleckohistorických a numismatických článků uveřejňoval v Památkách archeologických. Nejvýznamnější práceː

• Královská mincovna v Kutné Hoře. Kniha 1906, dodatky 1927
• O českém mincovnictví za krále Vladislava, PA
• O mincování v Hoře Kutné za krále Ludvíka, PA
• Umělecké řemeslo v Kutné Hoře. monografie 1926
• Kaple Vlašského dvora v Kutné Hoře, PA 22, 1906, s. 143-148
• Zvonařský rod Klabalů, PA
• O starých nástěnných malbách v kostele Uhlířsko-Janovickém, PA
• Hradiště nad mlýnem Cimburkem u Kutné Hory, PA.