Emanuel Kletečka

Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a filozofii v Praze. Působil jako politický úředník v Milevsku, Pelhřimově a v Karlíně. Byl statkářem v domovských Obráticích.[6]

V polovině 60. let 19. století, ihned při vzniku okresní samosprávy, se stal okresním starostou v Mladé Vožici. Funkci pak zastával až do své smrti (s výjimkou tříletého období na přelomu 60. a 70. let, kdy nebyl pro své opoziční aktivity v českém národním hnutí potvrzen v úřadu).[4]

V doplňovacích volbách roku 1874 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí).[7] V rámci tehdejší politiky pasivní rezistence ale funkci poslance fakticky nevykonával, byl pro absenci zbaven mandátu a obhájil jej pak v doplňovacích volbách roku 1875,[8] roku 1876[9] a 1877.[10] Uspěl pak v řádných volbách roku 1878[11] a volbách roku 1883.[12] Zastupoval Národní stranu (staročechy).[13]

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873, kurie městská, obvod Tábor, Pacov atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý. Mandát obhájil v řádných volbách roku 1879. Rezignace oznámena na schůzi 5. prosince 1882.[14][15][16] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[17]

V zákonodárných sborech se zaměřoval na národohodpodářské otázky. Řada obcí v domovském regionu mu udělila čestné občanství.[4]

Zemřel v srpnu 1895 a byl pohřben v Smilových Horách.[4]