Elpénor

Elpénor nebo Elpenor (starořecky Ἐλπήνωρ je v řecké mytologii voják ithackého krále Odyssea.[1]

Odysseus a jeho druhové při návštěvě čarodějnice Kirké, autor:Jan van Bijlert (cca 1597 / 1598–1671)

Elpenor byl ve válce proti Tróji nejmladším vojákem ithackého krále Odyssea. I když nepatřil mezi nejlepší bojovníky a ani rozumem příliš nevynikal, válku šťastně přežil.[1]

Spolu s Odysseem pak prožíval dlouhou a strastiplnou cestu domů. Příčinou těchto strastí byl hněv boha Poseidona kvůli smrti Palaméda, kterou mu prý způsobil Odysseus z pomsty za to, že ho přinutil odejít do trojské války.[2]

Když však připluli na ostrov Aiaia (jeho lokace není jistá, Robert Graves ho ztotožňuje s Lošinjem), na němž bydlela čarodějnice Kirké, štěstí Elpenora opustilo. Po pohoštění, které Kirké Odysseovi a jeho mužům přichystala, vylezl přemožen vínem na rovnou střechu jejího domu, aby si tam trochu pospal. Vzbudily ho až hlasy jeho druhů, kteří byli na odchodu a protože zapomněl, že je na střeše, rozběhl se za nimi a při pádu ze střechy se zabil.[3][1]

Odysseus se později po cestě do vlasti dostal na práh podsvětí, kde potkal Elpenorova ducha,[4] který ho při bezútěšném poletování prosil, aby dal jeho tělo spálit a pohřbít, neboť jinak nemůže odejít do říše mrtvých. Odyssea ještě požádal, aby mu na hrob položil jeho veslo.[5][6] Odysseus jeho přání vyhověl. Vrátil se na ostrov Aiaia a pohřbil ho.[7]

Homérův popis Odysseova setkání s duchem Elpenora v podsvětí je cenným dokladem o nejstarších řeckých představách o posmrtném životě.[1]

Jean Giraudoux napsal román Elpénor (1919), který je humoristickým přepracováním mytologické látky.

Reference a bibliografie

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elpénor na slovenské Wikipedii.

  1. Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. [s.l.]: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 124, Bratislava.
  2. Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. [s.l.]: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 326, Bratislava.
  3. Homér, Odysea, 10,550-561.
  4. Apollodoros, Epitome, E, 7,17.
  5. Homér, Odysea, 11,51-79.
  6. Hyginus, fabulae 125.
  7. Homér, Odysea, 12,8-16.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.