Ithaka

V obecní jednotce, obci a tedy i v regionální jednotce žilo v roce 2011 3231[1] obyvatel. Obec Ithaka se nečlení na obecní jednotky a člení se rovnou na osm komunit, které se dále skládají z z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.

• Komunita Anogi (40) - sídla: Anogi (39), Moni Katharon (1).
• Komunita Exogi (25) - sídlo: Exogi (25).
• Komunita Ithaka (Vathy) (1936) - sídla: Aetos (16), Ithaka (Vathy) (1920) a neobydlené ostrovy: Arkoudi, Atokos, Drakonera, Karlonisi, Lazareto, Makri, Oxia, Pondikos, Provati, Vromonas
• Komunita Kioni (182) - sídlo: Kioni (182).
• Komunita Lefki (44) - sídla: Agios Ioannis (8), Lefki (36).
• Komunita Perachori (343) - sídlo: Perachori (343) a neobydlený ostrov Lygia.
• Komunita Platrithias (44) - sídla: Frikes (94), Platrithias (201).
• Komunita Stavros (366) - sídlo: Stavros (366).

Ithaka je hornatý ostrov, tvořený hlavně vápenci. Nejvyšší bod ostrova Niritos dosahuje výšky 808 m. Pobřeží všude spadá prudce do moře, na východní straně je rozlehlý záliv Mola (také Vathy), který ostrov dělí na dvě části, spojené jen úzkou šíjí. V zálivu, což je jeden z největších přírodních přístavů na světě, leží Vathy (česky "hluboká"), hlavní město Ithaky. Na ostrově se pěstuje vinná réva a olivy, obyvatelé se živí hlavně rybolovem a turistickým ruchem.

Vathy, hlavní město ostrova s 2 000 obyvateli, je centrem administrativy, obchodu a kultury. Je zde Archeologické muzeum s expozicí vykopávek nalezených na ostrově v Piso Aetos, v jeskyni Loizou a v zátoce Polis, také Folklórní muzeum. Ve městě jsou k zhlédnutí sochy a památníky věnované Odysseovi a Penelopé, Homérovi, Poseidonovi, pamětní deska odkazující na pobyt anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona. Jsou zde školy, bankovní instituce, pošta, divadlo, knihovna, obchody, lékárna, sportovní a zdravotnická zařízení. Důležitý je přístav, ze kterého vyplouvají trajekty např. do Kefalonie. Po stranách přístavu jsou viditelné pozůstatky opevnění z 16. stol. V čele přístavu je ostrůvek Lazareto, v 18. století karanténní izolace pro nově příchozí na ostrov, ve 20. vězení. Ve 21. století se v kostelíku zasvěceném Ježíši Spasiteli konají svatby.

Dalšími přístavy jsou Kioni a Frikes v severovýchodní části ostrova a Piso Aetos na západně straně úžiny. Město Stavros leží ve vnitrozemí severní části ostrova, je zde muzeum.[2]

Ithaka je oblíbeným cílem návštěvníků, kteří sem přijíždějí i z ostatních Jónských ostrovů. Britský korunní princ Charles a jeho žena Diana, princezna z Walesu, zde trávili své líbánky na jachtě Brittania v roce 1981.

Ostrov byl osídlen od mykénské doby, nejznámějším panovníkem starověké Ithaky někdy v 9. století př. n. l. byl král Odysseus, známý z Homérových eposů Ílias (Trójská válka) a Odyssea (návrat Odyssea právě na Ithaku). Ostrov nebyl politicky významný, ale patrně samostatný. Ve 2. století př. n. l. jej obsadili Římané, později byl součástí byzantské říše a ve 13. století jej obsadili Normané. Roku 1479 jej zpustošila turecká okupace a k jistému rozkvětu došlo až od benátského panství (od roku 1503). Krátce po francouzské revoluci byla Ithaka hlavním městem stejnojmenného francouzského departmentu, který zahrnoval také Kefalonii a Lefkadu. V letech 1798–1807 jej obsadila rusko-turecká koalice, po roce 1807 patřily ostrovy opět Francouzům, kteří přístav Vathy opevnili. Roku 1809 dobyli ostrov Britové a zřídili zde protektorát, odkud mohli Řekové organizovat povstání proti Turecku. Řecký odpor se však postupem času obrátil proti Britům a roku 1864 se ostrov připojil k Řecku. V roce 1953 postihlo ostrov silné zemětřesení.[3]

• 
  Ostrovy Kefalonie a Ithaka
• 
  Záliv s městem Vathy