Eleonora z Vermandois

Eleonora byla mladší ze dvou dcer hraběte Rudolfa z Vermandois, kterému preláti za dlouhodobé zostuzování církve prorokovali chmurný konec a jeho potomstvu taktéž.[2] Zemřel roku 1152 a svou zemi i nezletilé potomstvo svěřil do rukou hraběte ze Soissons.[3]

Eleonora se poprvé provdala za Godefroye Henegavského, který krátce po svatbě zemřel. Po rok trvajícím vdovství se stala manželkou hraběte Viléma z Nevers, kterému se stala roku 1168 osudnou výprava do Svaté země. Třetím manželem se stal Matěj Alsaský. Snaha o zplození mužského potomka byla korunována narozením dcery a po dvou letech Eleonora opět ovdověla, když Matěj podlehl následkům zranění z obléhání normandského Driencourtu. Roku 1175 se provdala naposledy. Matěj III. z Beaumontu ji pro neplodnost posléze zapudil.

Roku 1183 zemřela bez potomstva Eleonořina starší sestra Alžběta, která se po smrti taktéž bezdětného malomocného bratra Rudolfa společně se svým chotěm Filipem Alsaským stala dědičkou. Ovdovělý švagr odmítl Eleonoře předat dědický podíl a ta se musela obrátit na francouzského krále Filipa II. 20. března 1186 získala hrabství Valois a část Vermandois a po švagrově smrti i zbytek. Musela se králi zavázat, že v případě, že zemře bez potomstva, přejde její majetek do královské domény, což se po její smrti roku 1213 skutečně stalo.

Byla pohřbena po bratrově boku v cisterciáckém klášteře Longpont, kde ještě v 17. století Roger de Gaignières popsal jejich společný náhrobek. Roku 1793 byl klášter za Francouzské revoluce zničen.[4][3]