Eleonora z Vermandois
Eleonora z Vermandois (francouzsky Éléonore de Vermandois, 1148/1149? – červen 1213) byla hraběnka z Valois a Vermandois, dcera královského senešala a z matčiny strany sestřenice anglických králů. Přes svá četná manželství byla stejně jako její sourozenci bez potomků a proto po její smrti přešla hrabství Valois a Vermandois definitivně do rukou francouzské koruny. Dle současníků to byla zbožná žena a milovnice poezie. Roku 1205 obnovila klášter v Auger-Saint-Vincent.[1]
Eleonora z Vermandois | |
---|---|
hraběnka z Vermandois | |
Eleonořina pečeť | |
Manžel | Godefroy Henegavský Vilém IV. z Nevers Matěj Alsaský Matěj III. z Beaumontu |
Narození | 1148/1149? |
Úmrtí | červen 1213 |
Pohřbena | Klášter Longpont |
Rod | Dynastie z Vermandois |
Otec | Rudolf I. z Vermandois |
Matka | Petronila Akvitánská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Eleonora byla mladší ze dvou dcer hraběte Rudolfa z Vermandois, kterému preláti za dlouhodobé zostuzování církve prorokovali chmurný konec a jeho potomstvu taktéž.[2] Zemřel roku 1152 a svou zemi i nezletilé potomstvo svěřil do rukou hraběte ze Soissons.[3]
Eleonora se poprvé provdala za Godefroye Henegavského, který krátce po svatbě zemřel. Po rok trvajícím vdovství se stala manželkou hraběte Viléma z Nevers, kterému se stala roku 1168 osudnou výprava do Svaté země. Třetím manželem se stal Matěj Alsaský. Snaha o zplození mužského potomka byla korunována narozením dcery a po dvou letech Eleonora opět ovdověla, když Matěj podlehl následkům zranění z obléhání normandského Driencourtu. Roku 1175 se provdala naposledy. Matěj III. z Beaumontu ji pro neplodnost posléze zapudil.
Roku 1183 zemřela bez potomstva Eleonořina starší sestra Alžběta, která se po smrti taktéž bezdětného malomocného bratra Rudolfa společně se svým chotěm Filipem Alsaským stala dědičkou. Ovdovělý švagr odmítl Eleonoře předat dědický podíl a ta se musela obrátit na francouzského krále Filipa II. 20. března 1186 získala hrabství Valois a část Vermandois a po švagrově smrti i zbytek. Musela se králi zavázat, že v případě, že zemře bez potomstva, přejde její majetek do královské domény, což se po její smrti roku 1213 skutečně stalo.
Byla pohřbena po bratrově boku v cisterciáckém klášteře Longpont, kde ještě v 17. století Roger de Gaignières popsal jejich společný náhrobek. Roku 1793 byl klášter za Francouzské revoluce zničen.[4][3]
Vývod z předků
Robert II. Francouzský | ||||||||||||
Jindřich I. Francouzský | ||||||||||||
Konstancie z Arles | ||||||||||||
Hugo I. z Vermandois | ||||||||||||
Jaroslav I. Moudrý | ||||||||||||
Anna Kyjevská | ||||||||||||
Ingegerda Švédská | ||||||||||||
Rudolf I. z Vermandois | ||||||||||||
Ota z Vermandois | ||||||||||||
Herbert IV. z Vermandois | ||||||||||||
Pavia | ||||||||||||
Adelaida z Vermandois | ||||||||||||
Raoul III. z Valois | ||||||||||||
Adéla z Valois | ||||||||||||
Adéla de Bar-sur-Aube | ||||||||||||
Eleonora z Vermandois | ||||||||||||
Vilém VIII. Akvitánský | ||||||||||||
Vilém IX. Akvitánský | ||||||||||||
Hildegarda Burgundská | ||||||||||||
Vilém X. Akvitánský | ||||||||||||
Vilém IV. z Toulouse | ||||||||||||
Filipa z Toulouse | ||||||||||||
Ema z Mortain | ||||||||||||
Petronila Akvitánská | ||||||||||||
Boson II. de Châtellerault | ||||||||||||
Aimery I. z Châtellerault | ||||||||||||
Eleonora de Thouars | ||||||||||||
Eleonora ze Châtelleraultu | ||||||||||||
Bartoloměj de L'Isle Bouchard | ||||||||||||
Dangereuse de l'Isle Bouchard | ||||||||||||
Gerberga de Blaison | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- www.augersaintvincent.fr. www.augersaintvincent.fr [online]. [cit. 03-05-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-11-2008.
- DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 164–165. Dále jen Rytíř.
- Louis Duval-Arnould, Les dernières années du comte lépreux Raoul de Vermandois et la dévolution de ses provinces à Philippe d'Alsace, 1984
- www.longpont.com
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora z Vermandois na Wikimedia Commons