Anna Kyjevská

Anna na fresce v katedrále sv. Sofie v Kyjevě

Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda zemřela, aniž by zanechala králi dědice.[1]

Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III.[2] Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství[3] a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva.[4] Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu.[5] Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem.[6]

Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051[1] a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv – dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její mužnou ctnost v ženské hrudi.[7] Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička.[8]

Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem; vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V.[9] Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061[10] Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace.

Z následujících let se zachovaly pouhé střípky – roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075–1089 a byla pravděpodobně pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.

Léta 1973 vydalo moskevské nakladatelství Sovětskij pisatěl historický román Anna Jaroslavna, královna Francie (Анна Ярославна — королева Франции Anna Jaroslavna-koroleva Francii) autora Antonina Ladinského; jeho českojazyčný překlad vyšel roku 1980.[11][12] Ruský režisér Igor Maslennikov uvedl do kin roku 1978 film Jaroslavna: Královna Francie (Ярославна, королева Франции Jaroslavna, koroleva Francii), věnovaný jejímu osudu.[13]