Elektronická siréna

Jedná se o část sirény nacházející se v exteriéru. Toto je jediná část sirény, která je veřejně viditelná. Akustické hlavice se umisťují na vyvýšená místa, např. střechy budov, nejvýše položená místa v oblasti, na stožáry apod. Mohou také stát samostatně na dostatečně vysokých sloupech.[1]

Akustickou jednotku lze rozdělit na několik dalších částí:

• Nosný sloup
• Akustické ozvučnice (tlakové reproduktory)
• Anténa

Hlavice sirény se skládá z nosného sloupu, ozvučnic a antény. Na sloupu jsou v libovolném směru a počtu nainstalovány ozvučnice (speciální tlakové reproduktory), které mohou být vyrobeny z plastu či z kovu, nejčastěji hliníku.[1] Na samotném vrcholu sloupu se pak obvykle nachází přijímací anténa.

Ozvučnice se umisťují na nosný sloup. Ty mají různé délky, které se odvíjejí od povahy umístění. Jsou vždy vyrobeny z kovu.

Jsou speciální reproduktory, které jsou schopny šířit dostatečně kvalitní a hlasitý zvuk ze sirény. Kovové ozvučnice (horny) jsou podle standardů vyrobeny tak, aby byly schopny za pomocí vysokého akustického tlaku šířit do prostoru varovný signál. Jejich horizontálně úzká konstrukce mimo jiné dovoluje šířit zvuk ve 180° spektru (za okraj jejího ústí), jelikož se jejím tvarem dosahuje jevu difrakce zvukových vln.[2]

Detailní pohled na ozvučnice elektronické sirény

Ozvučnice jsou na nosné sloupy instalovány nejčastěji do tří základních směrování. Podle požadavku je použito směrování, které za daných okolností dokáže nejlépe a nejefektivněji šířit zvuk do požadovaného prostranství. Jedná se o směrování:[3]

• Jednosměrné (unidirekcionální) – Všechny ozvučnice šíří zvuk do jednoho směru
• Dvousměrné (bidirekcionální) – Ozvučnice jsou rozděleny tak, aby šířily směr do dvou většinou vzájemně opačných směrů
• Všesměrné (omnidirekcionální) – Ozvučnice jsou umístěny tak, aby akusticky pokrývaly všechny směry

• Příklady směrového umístění ozvučnic
• 
  Omnidirekcionální rozmístění ozvučnic
• 
  Unidirekcionální rozmístění ozvučnic
• 
  Bidirekcionální rozmístění ozvučnic

Elektronické sirény používají pro dálkovou komunikaci s řídícími prvky a vyrozumívacími centry dipólové (skládaný dipól) nebo GP (Ground Plane) antény.

Řídící jednotka obsahuje veškerou řídící elektroniku potřebnou ke správnému fungování sirény. Součástky řídící jednotky jsou přísně regulovány požadavky Generálního ředitelství HZS ČR (Čj. MV- 29891-1/PO-KIS-2022). Skříň řídící jednotky se obvykle umisťuje do vnitřních prostor budovy nebo objektu, na němž (či v jeho blízkosti) se siréna nachází. Řídící jednotka může být za určitých okolností umístěna také v exteriéru.

Skládá se z:

• Řídící elektroniky
• Prvku místního ovládání (přístupový panel)
  • Zobrazovací panel
• Přijímače signálů přenosové soustavy JSVV
• Rozhlasového přijímače
• Nízkofrekvenčního koncového zesilovače
• Napájecí a zdrojové části, záložní baterie

Řídící jednotka elektronické sirény ESp MAESTRO

Řídící elektronika sirény obsahuje hlavní procesor, který zpracovává veškeré příchozí informace a instrukce.

Součástí řídící elektroniky je také úložiště zvukových nahrávek a verbálních informací, zpravidla MMC karta, na které musí být uložený 3 akustické signály,[4] 11 standardních hlasových nahrávek a mimo jiné dostupné úložiště pro dalších 5 nahrávek pro potřeby Hasičského záchranného sboru České republiky.

Prvek se skládá z přístupové klávesnice, zobrazovacího panelu, mikrofonu pro místní hlášení přímo ze skříně sirény a vstupu pro externí audio. V případě klávesnice se jedná o jednoduchou maticovou klávesnici a zobrazovací prvek se osazuje LCD displejem libovolné velikosti (minimálně dva zobrazovací řádky).

Místní ovládání slouží pro ovládání funkcí sirény, tzn. spuštění libovolné nahrávky v úložišti sirény, diagnostika zařízení, místní hlasový vstup, apod.

Přijímá požadavky za pomocí protokolu POCSAG nebo DMR z vyrozumívacích center různých úrovní, které jsou zahrnuty v první nebo druhé vrstvě přenosové soustavy[5] jednotného systému varování a vyrozumění.[6] Systém zodpovědný za přenos požadavků v této síti se nazývá SSRN (Systém selektivního rádiového návěstění). Sirény jsou tedy schopny přijímat požadavky z obecních vyrozumívacích center na úrovni obce, krajských operačních a informačních středisek KOPIS (úrovně kraje) a operačního a informačního střediska OPIS Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství HZS ČR (celorepubliková úroveň).

Součástí řídící jednotky je VKV FM rozhlasový přijímač, který slouží k propojení sirény s ústřednou místního informačního systému. Je tedy možné do sirény vysílat ze vzdálené ústředny BMIS, například z městského úřadu, či jiných přístupových míst.

Nízkofrekvenční koncový výkonový zesilovač slouží k zesílení vstupního zvukového signálu do zesilovače a odfiltrování rušivých elementů zvuku. Akustické měniče mají určitý frekvenční rozsah. Koncové zesilovače jsou konstruovány tak, aby měniče nebyly zatíženy frekvencemi, které nedokáží reprodukovat. Velmi nízké frekvence zvuku by mohly vést k jejím poškozením, jsou proto vyfiltrovány pásmovou propustí (dolní propust).

Jednotlivé součásti sirény je nutné napájet pomocí akumulátorů. Eleketronické sirény a jejích řídící jednotky jsou konstruovány tak, aby je bylo možné použít v různých zemích s různou napájecí soustavou (100 ÷ 240 V, 50/60 Hz). Obvykle se jedná o jeden spínaný zdroj s univerzálním vstupním napájením o jmenovitém výstupním napětím 24 VDC, a proudem standardně 5 A (podle počtu akumulátoru). Tento zdroj slouží pro napájení (dobíjení) akumulátorů. Akumulátory poté slouží k napájení základních prvků sirény, např. řídící elektroniky a přijímačů. Drtivá část sirény pracuje v rozsahu malého napětí, standardně 24 V. Jednotlivé části zařízení si poté přizpůsobují napětí dle potřeby, většinou jej snižují na 12 V nebo 5 V. Samotná řídící elektronika pracuje s 5 V nebo 3,3 V logikou. Výjimkou jsou některé jistící prvky a servisní zásuvka, ve kterých se nachází nízké napětí patřičné napájecí soustavy, v Evropské unii 230 VAC. Koncový výkonový zesilovač je napájen 24 V symetrického napětí. Do sirény se kvůli těmto potřebám dosazují dvojice bezúdržbových olověných akumulátorů zapojených v sérii pro získání potřebných 24 VDC. Jednotlivými prvky sirény prochází vysoké proudy, zejména v zesilovačích (řádově desítky ampér), akumulátory jsou z toho důvodu jištěny skleněnou nebo jinou válcovou pojistkou.

Elektronické sirény musí být dle požadavků pro koncové prvky JSVV schopny operovat i v případě výpadku elektrického proudu. Tyto akumulátory jsou schopny sirénu napájet v pohotovostním režimu minimálně po dobu 72 hodin.

• Siréna (technika)
• Mechanická siréna
• Jednotný systém varování a vyrozumění

• Ochrana obyvatelstva v České republice [online]. MV-generální ředitelství HZS ČR oddělení ochrany obyvatelstva, 2016-03-10. Dostupné online.
• Sirény [online]. Hasičský záchranný sbor, 2021-04-06. Dostupné online.
• Požadavky na zařízení pro jednotný systém varování... [online]. Hasičský záchranný sbor ČR, 2022 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
• Schválené koncové prvky k připojení do jednotného systému... [online]. Generální ředitelství HZS ČR, 2022-03-01 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
• Produkty: Elektronické sirény [online]. Technologie 2000 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektronická siréna na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo elektronická siréna ve Wikislovníku