Elektrický vůz EMU 49.0
EMU 49.0 ČSD je řadové označení elektrických vozů Tatranských elektrických železnic. Prototypový vůz z roku 1931 byl ještě označen jako číslo 7 TEVD (Tatranská elektrická vicinálna dráha). Po převzetí TEVD Československými státními drahami dostal vůz řadové označení M 49.0 a později EMU 49.0, stejně jako vozy z poválečné produkce. Vůz EMU 49.005, používaný jako pracovní, byl označen nakonec řadou 425.95.
Elektrická jednotka řady EMU 49.0 | |
---|---|
Staré označení ČSD | M 49.0 |
Tovární označení | |
Základní údaje | |
Výrobce | mech. Ringhoffer/Studénka el. Škoda Plzeň |
Rok výroby | 1931, 1954, 1956 |
Počet vyrobených kusů | 6 |
Provozovatel | (ČSD |
Období provozu | 1931– 1970 |
Trvalý výkon | 200 kW |
Maximální tažná síla | kN |
Maximální rychlost | 40 km/h |
Míst k sedění | 48/44 |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 28/29 t |
Délka přes nárazníky | 15 100 mm |
Minimální poloměr projížděných oblouků | |
Rozchod kolejí | 1 000 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | Bo' Bo' |
Napájecí soustava | 1,5 kVss |
Regulace výkonu | Kontaktní regulace výkonu |
Seznam českých a slovenských lokomotiv |
Vznik a vývoj
V roce 1931 byl pro tatranské železnice dodán první vůz československého původu. Vůz byl vyroben v továrně firmy Ringhoffer na Smíchově, elektrickou výzbroj dodala Škoda. Svým uspořádáním se podobal čtyřnápravovým vozům TEVD 4 – 6 (pozdější EMU 48.0), které dodala firma Ganz v roce 1911. Po válce bylo dodáno mezitím znárodněnou firmou dalších pět vozů – tři v roce 1954 a dva v roce 1956. Vozy byly vyráběny ve Studénce, elektrickou část dodala také firma Škoda. Jejich skříně měly modernější tvar a i jinak se od prototypu poněkud odlišovaly, skříň prototypového vozu byla při hlavní opravě částečně upravena podle poválečných vozů.
K vozům byly dodány čtyřnápravové přívěsné vozy s prakticky shodnými skříněmi řady Calm/ú. V letním období jezdily s otevřenými přívěsnými vozy, které vznikly přestavbou ze čtyřnápravových plošinových vozů. Tyto neměly průběžnou brzdu a v provozu byly brzděny ručně. Elektrické vozy byly používány i k tažení nákladních vlaků.
S dodávkami nových jednotek řady EMU 89.0 byly elektrické vozy odstaveny do zálohy v roce 1975 zrušeny, kromě EMU 49.001 a 005, které byly dále využívány pro pracovní vlaky. Vůz EMU 49.005 byl vybaven plošinou pro opravy trolejového vedení a od roku 1988 je veden pod číslem 495.955. Oba vozy jsou zachované v depu Poprad, EMU 49.001 jako neprovozuschopný exponát.
Popis
Oplechovaná dřevěná skříň je usazená na ocelovém nýtovaném rámu. Pro cestující byly k dispozici dva oddíly s dřevěnými lavicemi s uspořádáním 2+2. Mezi oddíly se nacházel malý služební oddíl, oddíly byly odděleny od sebe a od nástupních plošin posuvnými dveřmi. Stanoviště strojvedoucího bylo na obou koncích vozu, u prototypu nebylo od nástupní plošiny oddělené příčkou, ta byla dosazena až v 50. letech, kdy bylo čelo vozu rozšířeno na šířku vozu, dveře pro cestující zůstaly v původním místě i provedení. Poválečné vozy měly koženkové sedačky a stěny stanoviště již z výroby. Dveře pro cestující i dveře služebního oddílu byly čtyřdílné, skládací.
Vozy byly opatřeny dvěma sběrači, elektrická výzbroj byla umístěna pod podlahou vozu. Řízení bylo nepřímé, s šesti sériovými a pěti paralelními stupni. Vždy dva trakční motory v podvozku byly trvale řazeny do série. Osvětlení vozu bylo žárovkové s napájením přímo z troleje, vytápění odporové. Vozy byly vybaveny elektrodynamickou brzdou, tlakovou brzdou Knorr a ruční brzdou.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ČSD-Baureihe EMU 49.0 na německé Wikipedii.
Literatura
- Jindřich Bek, Josef Janata, Jaroslav Veverka: Malý atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Nadas, Praha 1969
- Kolektiv:autorů: Katalog historických vozidel na území Slovenska. Bratislava 2002
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrický vůz EMU 49.0 na Wikimedia Commons
- (slovensky) Motorový vozeň Ringhoffer #7, imhd.zoznam.sk
- Motorové vozne Tatra M 49.0, imhd.zoznam.sk