Elastomer

Elastomery jsou polymery, které jsou viskoelastické, mají vysokou viskozitu a jsou zároveň elastické. Dalšími typickými vlastnostmi jsou slabé mezimolekulové interakce a většinou nízký modul pružnosti v tahu.[1] Monomerové jednotky v jejich molekulách jsou obvykle složeny z atomů několika různých prvků, například uhlíku, vodíku, kyslíku a křemíku. Elastomery bývají amorfní. Nejčastěji se používají na výrobu těsnění a lepidel. Dalšími využitími jsou výroba podrážek, tlumičů a tepelných izolací.

Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) definuje pojem elastomer jako „polymer, který má pružnost podobnou kaučuku“.[2]

Polymerové řetězce v elastomerech na sebe působí slabými mezimolekulovými silami, díky čemuž je možné je snadno natahovat. K elastomerům patří mimo jiné přírodní kaučuk, chloroprenový kaučuk, buna-s a buna-n.

(A) je polymer v základním stavu; (B) je stejný polymer, na který působí mechanické napětí. Po jeho uvolnění se polymer vrátí do A.

Elastomery často patří mezi reaktoplasty, při vulkanizaci vytvářejí zesíťované struktury, mohou však také být termoplastické. Pružnost elastomerů způsobuje schopnost dlouhých řetězců se vrátit do původní konfigurace. V důsledku toho se mohou různé elastomery vratně prodloužit o 5 až 700 %. Bez překřížení by docházelo k trvalé změně tvaru.

Elastomery ochlazené do sklovité nebo krystalické fáze mají méně pohyblivých řetězců a jsou tak méně pružné než za vyšších teplot.

Polymer může být pružný i bez překřížené struktury, k čemuž dochází u termoplastů.